Tak je to konečně tady! Vali sama chodí!
Ta radostná událost u nás nastala v pátek 4.3.2011 odpoledne a přišlo to poměrně nečekaně. Stála jsem na konci naší dlouhé chodby a najednou nemůžu uvěřit svým vlastním očím.
Bobšík si zvesela štráduje přímo za mnou!
Má přesně 14 měsíců a 1 den!
Vím, že srovnávat děti je hloupé, ale u vlastních se tomu prostě neubráníte:o)
Natálka začala chodit přesně 21. září 2008. Bylo ji 11 měsíců a kousek.
Ráďa slaví ten den narozeniny a Natálka už tehdy tušila jaký dárek bude ten nejlepší.
Nanýšek dělá velkou náruč a společně s námi chválí a tleská!
Hrací dárky jsou pro děti snad ty úplně nejvděčnější.
Leruška krásně zpívá, to je snad jediné, co dělá na vyžádání.Ostatní bojkotuje.
Je to pro mě nejlepší relax a hudba na světě, to její "lálálá",
jak našpulí pusinku a preluduje... to prostě nemá chybu!
S xylofonem snídáme, obědváme i večeříme.
Druhý musíme pořídit i Natálce, protože ségry si závidí naprosto všechno.
Co má jedna, nutně potřebuje mít i druhá.
Chrastítkama, dudlíkama a kousátkama počínaje, prstýnkama a korálkama konče.
Vhodné, nevhodné, nebezpečné, malinké.... vysvětlit si to nedají. Zkrátka chci a chci a chci!
Typickej Zlobřík. Jak může provést nějakou lumpačinu, jde to hned a s velkou chutí.
Je to náš maličkej Lumpas. Všemu rozumí, všechno ví.
Někdy si říkám, jak je možné, že tak malé dítě může být tak vychytralé!
Tohle je Valinčin nejoblíbenější vozíček, který se stejnou náruživostí užila i Natálka.
Máme ho půjčený od tety Lenky a já se vždycky moc těším na dobu, až ho budeme moci zase vrátit. Je takový putovní. Jednou sem a podruhé tam. Nicméně na nácvik prvních krůčku, je prostě dokonalý i přesto, že zpívá a mluví německy, navíc podle mého sluchu i dost falešně:)
Val je s ním absolutně neohrožená.
Narazí-li na překážku, na futra, stůl, koberec, či na zavřené dveře, jde na to hrubou silou.
Prostě se probourá!! Má na rozdíl ode mě tu výhodu, že škody neřeší:)
Kde se v 7 kg dítku bere tolik síly, je mi naprostou a nerozluštitelnou záhadou:)
Tyhle narcisky jsem dostala od Rádi s vděčným a troufalým příslibem, že jaro už je za dveřmi:)
Společně se radujeme z každého kvítku. Momentálně nám kvetou i orchideje, které jsem ještě nenafotila, ale musím to udělat co nejdřív, protože Ráďa se jim "vysmívá", že jsou po většinu roku zelené. Pozitivní na tom všem je, že mi téměř každý týden kupuje do vázy čerstvé květiny. Většinou jsou to milované tulipány, ale někdy donese i růže nebo třeba ty narcisky.
Hezký zvyk, viďte?
Na Bobšíčkovi jsou největší oči, řasy a čepice:)
Vlastně celá hlavička. Jinak je to drobeček.
Nahá vypadá jako stažený králíček.
Celý tento týden bylo březnové nebe vymetené, bez mráčku, dokonalé azuro.
Vyrážely jsme tedy s Valíškem na dlouhé, několikati-hodinové procházky do parku
a hledaly jsme Valinčiny oblíbené houpačky.
V parku jsme našly jen tyhle péráčky, ale na malou radost to taky stačilo:)
Hlavně nesedět dlouho v kočárku, že, Vali?
1 komentář:
Ahoj, moc gratulujeme k prvním samostatným krůčkům a ať jsou to krůčky k větší pohodě a spokojenosti (a větší chuti k jídlu) :-)
Okomentovat