Já se chci otulit....

Natálka produkuje pořád nové a lepší hlášky, které už nestíhám ani zapisovat:)

Říká třeba: "To je nějaký hustý!" :o)

nebo : "Já se chci otulit":) (přitulit)

"Tak jsem si na Tebe spokojeně lehla a teď usnu."

Nedávno jsme seděli všichni u snídaně a povídali jsme si, že teď hodně našich kamarádek čeká miminko a tak v té souvislosti říkám Natálce: "Nanynko a chtěla bys ještě sourozence?? Sestřičku nebo bratříčka?" A Natálka bez zaváhání na to: "No, to teda určitě ne!":o) "A proč ne?", ptám se. "Vždyť tatínek má dva sourozence, tetu Elišku a strejdu Lukáše, já mám dva sourozence, strejdu Jirku a strejdu Honzíka..." A Natálka otráveně: "No tak jo, tak mi ještě jednoho teda poroď!" A pak říká: "Nebo poroď ještě jednoho tatínka a budeme tři:o)"

"Máš mě na světě nejvíc?", ptá se mě často Nanuška

a myslí tím "nejvíc ráda" a ptá se na to hodně často:o)

Intenzita naznala vrcholu především po narození Valíška. Když se na ni někdy zlobíme, říká nám se sveřepým výrazem: "Jsem milovaná a nejsem Natálie! Jsem miláček!" Natálce musíme koupit větší kočárek, když chce taky vozit panenku. Fakt je, že nedala Martičce ani čepičku:o), ale ven ji prostě vzít musela. O to pečlivěji ji zakrývala peřinkou:o)

Houpačky jsou oblíbené u obou holčiček.

Obě se na nich umí krásně klokotavě smát. A pak škytají:)

U nás je to skoro zázrak, že už jsou holky tři týdny nepřetržitě zdravé. Dokonce i bez rýmy!

Je to naprosto vyjímečný a nevídaný stav.

Denně jsem za ten "zázrak" moc vděčná a modlím se, aby ten krásný čas trval co možná nejdéle.

Čas bez doktorů, kapiček, obkladů, kapesníků, čas rozmrzelosti, nenálady a nespaní.

Natálce jsem koupila "vymazlené" ponožky prsťáčky, ze kterých měla obrovskou radost. Nanynce dělají radost podivuhodné věcičky:) Největší radost měla třeba z ústní vody, kterou nám VELMI záviděla a dožadovala se té své, dětské tak dlouho, až jsem ji nakonec koupila. Dodnes má z vyplachování pusinky ústní vodou každodenní zážitek:)

Ráďa dělá s Nanuškou v rámci udržování kondice, dobré nálady a taky dětské zábavy poctivé dřepy. Natálka tomu říká "kroky" a vyžaduje častá opakování:)

Bobšíček netradičně s dudlíkem, s kterým nám přijde hodně legrační, ale to asi jen proto, že je to tak vzácné. Dudlík má prostě jen na hraní, což je škoda, protože nějaké to "spolehlivé šidítko" na těžké chvilky by mnohdy přišlo vhod.

Nany mi ráno říká: "Maminko a dáš mi místo legín zateplené punčochy?" "Tobě je zima, Naty? Vžďyť nosíš ještě hodně vyteplené kalhoty!" "No, to bude zase Ilenka nažíkat!" (Irenka je paní učitelka v MŠ) "A proč by Irenka naříkala?" "No, že mi bude táhnout venku na nožičky!" "Tak jo, dáme zateplené punčošky!":o))

Ráno nám do pokojíčka už v 6 hod. ráno svítí nádherně sluníčko. Natálka si všimla, že za námi přišlo až do postele. Každý den si říkám, co všechno se od svých dětí musím naučit.

Takhle radostně odchází Natálka ráno do školky!

Včera jsem přijela domů pozdě večer. Valinka mi usnula v autě. Celý den moc špatně spala, a tak tvrdě usnula po cestě domů, že se zcela mimořádně nevzbudila ani přenášením z auta a položením do postýlky. Sotva jsem odemkla dveře, signalizovala jsem Natálce, že musí být potichoučku, aby neprobudila sestřičku. Moc mě nevnímala, něco si špitali s Ráďou za kuchyňskou linkou. Položím Valíška, vrátím se do kuchyně a už se ke mně hrne Nanoušek v pyžamku s kytičkou červených tulipánků a přáním ke Dni maminek. Hezký závěr dne, nemyslíte, maminky?:o)