Natálka každý den přidává do série hlášek další a další skvosty.
"A budu Tě každý den milovat ", je jedna z těch vzácných perliček:) Naposledy, když jsem si šla jednu z hlášek zapsat, abych ji nezapomněla, tak to pečlivě sledovala, krátce na to vyplodila nějakou další velkou moudrost a vzápětí na to říká:
"Zapsala sis to? Zapiš si to:o)"
Často vypráví, co dělají ve školce. Tak třeba:
" Ilenka hraje na klavír a děti bosky cvičí. My tam máme čistý koberec. Danuška vysává. Když cvičíme, tak Danuška nevysává, jenom když papáme. Já jsem měla holý tlapičky, ale legíny jsem neměla na sobě. Jenom vršek. A cvičila jsem jenom ve vršku:o)" Pečlivě jsem Natálku poslouchala a pak jsem to celé zopakovala, aby věděla, že je to pro mě důležitá informace. A Natali mi na to říká:"No, výbolně, maminko. Ty seš ale šikovná. Všechno si to správně pochopila!:o)"
(Nic nepotěší tak, jak slova uznání od vlastního dítěte:))
"A co děláš ve školce nejradši, Nanynko?"
"No, hraju si, pak si prozpěvuju, obědvám nejradši,
spinkám ráda a taky chci jít ven:o)"
Zlý sen...
"Já jsem dělala v Turánkovi (Ráďovo služební auto) všechno možný a vypadla jsem z auta na silnici. A tatínkem odjel Turánkem a mně to bylo pak líto. A já jsem ho chtěla dospěchat (dohonit). On nevěděl, že jsem vypadla, protože moje dveže byly otevžený. Tatínek jel rychle
z kopce a já jsem vypadla. A pak jsem plakala a tys pro mě přišla s Valinkou.Sen byl hroznej, proto jsem v noci plakala."
Takhle nám ráno do pokojíčku svítí krásně sluníčko... .
To se úplně jinak vstává!
Natali má chvilky, kdy je plná uvědomění, porozumění a dojemné oddanosti. V takových chvílích říkává: "Jistě, maminko." Nebo: "Já to nebudu dělat, když neceš". apod. Prostě zlatíčko. Jsou samozřejmě i těžké, unavené chvilky, kdy je s ní domluva složitá, ale ty být musí, aby pak mohly být zase ty hezké.
Natálka má radost z každého deště.
Obzvláště proto, že může jít s deštníkem:)
Zážitky, na které se těší, ji musím sdělovat nejdříve tak 15 minut dopředu. Ukázalo se totiž, že časová informace např. o tom, že "karneval bude ve středu" nebo to, že "babi s dědou přijedou na oběd" se ukázala jako naprosto nevhodná. Neuplyne totiž pětiminutovka, ve které by se Natálka neopomněla zeptat, jestli už babi jede nebo jestli karneval bude už teď:o) Po zkušenostech se tedy snažím držet železného pravidla, které zní:
"Radostné zprávy stačí 5 minut předem:)"
Včera večer jsem kojila Valinku a u toho jsem hladila Natálku. Nany hlazení vyžaduje velmi milým způsobem, který mě vždycky spolehlivě "rozněžní". Její prosba zní asi takto: "No tak mě už hlaď!" Musely jsme si tedy vyjasnit, že hlazení je ve své podstatě láskyplný akt a taky to, že člověk hladí proto, že chce, ne proto, že to dostane příkazem. Takže na tom pracujeme a dnes to už bylo lepší. Ráďa pak odnesl Váju z "mléčného baru", jak sám rád říká, Natálka se přitulila ještě blíž a vzdychla už skoro v polospánku: "Tak, konečně si Tě užiju:o)"
(Faktem je, že u nás ten den byly tři děti, takže Nanuška maminku skoro nepotřebovala:))
Žádné komentáře:
Okomentovat