Klárka je kamarádka ze školky.
Holky spolu chodily plavat ještě jako batolátka a teď se znovu potkaly v oddělení Zajíčků.
Natálka díky Klárce ušla snad 6 km. Den to byl teplý, sluníčkový a děti měly energie na rozdávání. Je zkrátka evidentní, jak důležitá je motivační složka. Bez Klárky Natálku bolí nožičky už po prvním půl kilometru, proto bez buginky na delší procházku s dětičkami nevyrážím.
Na odrážečce jezdí Natálka nejraději z kopečka, bez ohledu na to, že je cesta z kopce absolutně mimo směr naší cesty..... Nějak si to nedá vysvětlit:o) Do kopce se jí nechce a rovinka ji nudí. Jezdí teď na ní i do školky. Díky Bohu, cesta do školky je buď z kopce nebo po rovince. Ze školky je to už přirozeně horší, ale to už není takový spěch, takže to nějak zvládneme:)
Na houpačce se Nany klokotavě směje a přitom ukazuje svůj dokonalý dětský chrup:) Mám tyhle okamžiky ráda. Vždycky si tak připomenu, jak málo stačí dětem k radosti a co všechno může pohladit dětskou dušičku.
Vali je zvědavoušek maličkej. Nic ji neuteče, u ničeho nemůže chybět, všude se nacpe. Strach, že něco prošvihne, ji nutí bdít, proto dokáže usnout jen na terase. Venku ji všechno zajímá nebo ruší. Každopádně, když jsme na procházce, nespinká.
Natálčiny výtvarné výtvory zahrnují slušnou sbírku výkresů ze školky. Na fotce je knížka, do které se maluje fixou, se kterou se Natálka umí celá slušně pomalovat. Modré má ruce, oblečení, modrý máme stůl i bílou koženou židli. Modrá je prostě dobrá:)
Žádné komentáře:
Okomentovat