3.ledna to bude rok, co se nám narodila tahle báječná holčička. Byly to moje nejhezčí vánoce plné těšení se, očekávání, symboliky a lásky a nikdy na ně nezapomenu. Díky Valince pro mě vždycky budou mít vánoční svátky svou nadhodnotu. Připomenou mi ten největší dar života a s ním spojenou tučnou dávku lásky a radosti. A takhle to tehdy opravdu bylo....
Pro Natálku byl příchod Valinky obrovskou změnou, se kterou se nejspíš nevyrovnala dodnes a možná musela malinko rychleji "vyrůst". Dnes žárlí jedna na druhou a závidí si co jen můžou. Všechno je tedy třeba připravovat ve dvojím vyhotovení, aby nedocházelo ke zbytečným konfliktům. Je jasné a samozřejmé, že k nim dochází a občas je to těžké a nepřehledné, ale tyhle chvíle bezpečně vyvažují všechna ta objetí, milá slůvka, pusinky, úsměvy hned po probuzení a milé přebrepty.
Tahle tříletá holčička má v sobě tolik pokory, lásky a něhy, že jsem ji snad dostala do života právě proto, abych se od ní něco přiučila. Tou svou pokorou je dojemná tak,
že se na ní člověk nemůže dlouho zlobit,
a když už, tak to pak dlouho retrospektivně hodnotí a říká:
"No, to jsem zlobila maminku, ale to už jsme si odpustily, že?
Říká mi maminko hodná, hezká a milá....kéž by tohle období trvalo ještě pár let....:o)
To už v životě pak nikdy neuslyším...
Valinku jsme nejpíš upekly z úplně jiného těsta:)
U vánočního stromečku Natali tančila a zpívala, Vali ji k tomu tleskala a já si říkala, že hezčí vánoce, než s malými dětmi člověk ani mít vlastně nemůže.
Valíšek už umí na požádání ukázat spoustu milých a legračních věcí, ovšem jen tehdy, má-li dobrou náladu:) Ukazuje jak je veliká, prosím, prosím, vařila myšička kašičku, pá pá, posílá pusinku (to je dojáček), fantasticky předvede, jak dělá pejsek (a to i Natálce, která ji o to často žádá:o), šiju boty do roboty a vůbec takové ty dětské parádičky.
Poslední týden už se ji daří chvilku stát bez opory a je vidět, že chození ji baví čím dál víc. Dokonce dá ručičku i Natálce, takže někdy jdeme spolu a Valíška si vedeme uprostřed. S Vydříkama dělala na Silvestra "kolo kolo mlýnský" a nožičky dávala šikovně stranou. Sama vydrží stát sotva 10 vteřin, ale chodit by chtěla pořád. Tím, jak je drobná na svůj věk, hubená a maličká, tak jsou tyhle pohybové aktivity snad ještě roztomilejší a dojemnější. Mohla bych se na to dívat pořád.
Takhle je tedy veliká!
Vždycky mě spolehlivě "pobaví" hláška lidí, co nás vidí zřídka:
"Ta vám ale vyrostla!"
Vája vypadá spíš jako půlroční, vyjímečně pohybově nadané dítě,
co už skoro samo chodí:o)
4 zoubky zatím musí stačit, protože další nerostou, zatímco vlásky jsou čím dál kudrnatější a hustší. Ty přední ji už padají do očiček, ale sponečku si ve vláskách nechá přesně
asi 1 minutu:o)
Nanynka si letos užívala zimy se svými staršími kamarádkami, s Peťkou a s Karolínkou, se kterými podává mimořádné výkony...běhá a skáče, nožičky ji vůbec nebolí a na kočárek si ani nevzpomene. Uběhne kus cesty, radost ji sledovat. Bez kamarádek to ale zatím moc nefunguje, takže delší trasy absolvujeme se dvěma kočárky:) V téhle kombinéze má pak navíc pocit, že se do oranžového Jané kočárku výborně hodí:o)
Je to treperenda maličká, která se umí krásně radovat z ohňostroje, bojí se ho a obdivuje ho zároveň. Taky krásně říká svá přání lampiónům štěstí a ptá se nás, co si přejeme my. Díky Natálčiné radosti jsme přivítali půlnoc Nového roku krásně slavnostně a přitom úplně v tichosti. Líbilo se mi moc. Mělo to své kouzlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat