Natálce se daří říkat písmenko "R"

Včera mi Natálka řekla, že ji ty hojící se neštovice "strašně" škrábou a to "R" tam prostě bylo! Hned jsme volaly tatínka, pak jsme to všichni volali i babičce a dědovi a měli jsme z toho upřímnou radost! Pravda, zatím to jde jen ve slovech začínající na "stra" (stračena, strýček, stroupek), ale to není málo:) Náš vtipný tatínek hned pohotově vymyslel procvičující básničku:"Strpení, strhnu si jen strašný strup:)"

Večery se u nás teď změnily a obě holčičky vyžadují mou intenzivní přítomnost.

Natálka donese do naší postele kupu plyšáků, takže se pak těžko hledá místo, kam ulehnout. Ležíme tedy v posteli všichni čtyři, děti se pořád hemží, obzvláště pak Valinka, která je přebornice v kopání do břicha a obličeje. Taky umí báječně tahat za vlasy. Má radost, že je tam s námi i Natálka a chlácholivě ji poplácává.

Na udobřenou nám pak Valíšk všem na střídačku rozdává krásné pusinky.

Jednou pozdě večer sedím takhle u televize, když tu najednou slyším, že se otvírají dveře od pokojíčku, což se u nás stává poměrně často. Natálka tam stojí, rozespalá, s medvídkem v náručí.

"Proč nespinkáš, Natálko, zdálo se Ti něco?

"Ano, něco škaledýho. Já neci spinkat.

Budu jenom opočívat a dívat se s Tebou na televizi."

"To teda nebudeš, Nanynko, je pozdě a tohle je film pro dospělé."

"Ty ale nejsi dospělá! Ty šeš nolmální holka!:o)"

Nany má poslední dobou sérii výtečných hlášek typu:

"Můj milej, zlatej tatínku kudlnatej." (To nepotřebuje komentář!)

Je to kudlnaty a leglacni, kdo to je?? Tatínek! (Nanynka miluje hádanky:o)

"Ty seš ale holka šananá." (Když jsme se chystali na ples)

"Já jsem tady celá zaklčená." ( V posteli)

"Hodně štěstí a zdlaví, ať je na mě tatínek slušnej a hodnej a na Tebe taky."

"Buď tak milá a hodná a zlatá a buď na mě poslušná."

Natali donesla ze školky včera úplnou novinku!

Chodí, dává prstík nahoru, to znamená "ka" - jako kamarádím:)

Prstík dolů znamená "neka" - nekamarádím! :o)

Za našich dětských let bylo "ba" a "neba" (bavím, nebavím), teď zjevně frčí "ka" a "neka".

Já se úplně těšu (těším) na šatičky do školky a eště na paní učitelky.

Na Ilenku, na Ivu, na Danušku a na Maltičku.

Já jsem ve školce ani neplakala.

Stýskalo se mi po mamince, ale vydlžela jsem to a neplakala.

Večer mi Natali říká: "Maminko, já Tě tak miluju..." "A Tobě to taky někdo říká, Natálko?" "No, mně to říká Líša (Ríša) ve školce. A ještě i Emě. A dal mi pusu:o)!" Takže do školky teď chodí Nanuška s velkou radostí. Dokonce už ráno nemusím s nimi ani do garáže. Dá mi pusu, chytne se Rádi za ruku a zvelesa vyrazí. Idylka!

"Když jdeš do školy, tak si tam něco napsáš." (To je Natálčina oblíbená zábava. Chodí s batůžkem do školy, nosí mi jedničky a osmičky, dává mi je na stůl a pořád chce, abych dělala paní učitelku:)) Má to jednu velkou výhodu. Když dělám paní učitelku, poslouchá téměř na slovo:) "Děkuji za oběd, bylo to moc oplavdivé." (Děkuji za oběd, bylo to moc dobré:o) "Děkuji Ti, lampione, dobrý den, naschledanou! (Na Silvestra - vzkaz lampiónům štěstí) Máš tady nějakej košt nebo malej metliček? (koště nebo malou metličku?) Já už jsem to Valince oblečela. (oblékla)

Valelinka (jak ji říká Nanynka) je taky legrační. Vstává s náma ráno po šesté, jak se Natuli vypravuje do školky. Co kdyby ji něco uteklo, že? Nesnáší, že zůstáváme doma, zatímco tatínek a Natálka si jdou užívat někam ven. Vždycky ji to spravedlivě naštve. Kope nožičkama, prohýbá se jako luk, natahuje prstíček a zlobí se. Jak říká Natali: "Valinka zase mlčela".

Po příchodu ze školky ale Valíška skoro umačká samou láskou. Většinou ji objímá tak mohutně, že spadnou na zem a je z toho pláč.

Vali bere hodně předmětů do levé ručičky, což znamená, že se nejspíš opět výrazně protlačily geny tatínka. Testy prokázaly alergii na mléčnou bílkovinu, takže držíme mléčnou dietu:o(