Vali na Července s naším Honzíkem. Holky se mají, že mají tak mladého a bězdětného strýčka Jeníčka. Hraje si s nima, lumpačí, Natálku naučil kotoul, občas ji vezme za Klárkou na kočičku nebo jiné zvířátko, s dětma to umí! Škoda jen, že má tak málo času. Na hlídání by byl přímo ideální! Vali dává za odměnu a na požádání pusinky. Dělá to tak, že pusinku otevře dokořán a přicucne se. Všemu už dobře rozumí, dokáže dát dobře najevo, co chce a nechce. Chrastítka a takové ty drobné hračky ji nebaví vůbec, hned s nima třískne o zem. Občas si vyhraje s kostkama, navléká kroužky, dává tvary a mixuje na DJ pultu:)
První sníh přijala Natálka s velkým nadšením,
které se projevilo především tím, že se v něm v jednom kuse válela.
Volala: "Maminko, mně se třepou zuby!"
Cesta ze školky nám zabrala jednou tolik času a domů jsme přišly totálně zmáčené. Nanulka dělala koule, klokotavě se smála, jazýček vystrčený z pusinky, aby se mohla olíznout co nejdál to šlo... a co sebe, ale hlavně sníh a rampouchy! Natali má jednu čepičku s motivem sovy, má na ní takové uši. Když jsem ji nasazovala tuhle bílou, tak se zadívala a moudře pravila: "Já tam ale nemám ty lohátka!" (rohátka jako uši na soví čepici :o))
Na Mikuláše jsme vyrazily ve stylovém outfitu a do školky jsme nesly kostým pro andílka.
Tatínek vystříhnul ze zlatého papíru Natálce krásnou andílkovskou hvězdu, nákres měl na to jako na stavbu středně velkého mostu, ale ohlasy byly veliké!
Jen škoda, že jsem v tom kalupu nestihla našeho andílka vyfotit:( Byly jsme totiž 5 dnů bez tatínka, ve školce zrovna bylo divadlo a mikulášská besídka, všechno to začínalo velmi brzy, děti jsem musela ráno budit (což dělám velmi nerada:)) do toho napadlo hodně sněhu, všude tma a zima, nikde jsem nemohla projet s kočárkem a pořád jsme jen někde spěchaly....Natálka nesnáší spěch a po ráno ve sněhulích rozhodně nechce utíkat, takže jsem tlačila kočárek, co odmítal spolupráci a Natálku jsem nesla v náručí. Povzbuzovala mě a říkala: "To jsem ale lehoučká, že maminko?"
Nečekaným zážitkem byla oblíbená paní učitelka v dokonalé masce čertice.
Natali, která nemá, co se čertů týče, úplně čisté svědomí, se dala do úporného pláče a odmítala se odlepit od maminky. Nakonec to nějak jít muselo a paní učitelka mi za chvíli volala, že Nanuška už je v pohodě.
Ve školce byla spousta malých čertíků a andílků, na stolech bohatá nadílka a tak není divu, že andílek nakonec ze školky vůbec nespěchal. Natuli si ted moc ráda staví puzzle, vydrží u toho celé hodiny, stejně jako u malování. Ve školce pořád malují a doma vlastně taky nedělá nic jiného. Je to moc fajn, že se už dokáže zabavit sama. Dřív si neuměla sama hrát a teď o ní člověk pomalu neví. Skládá si puzzle, zpívá si u toho, poskakuje s ručkama na ramenou a dělá malého vrabečka. Taky malý a velký deštík. Čas od času si začne pobrukovat nějakou písničku, kterou neznám. Už je to prostě školkáček. Je tam spokojená a viditelně se tam rozvíjí.
Nedávno jsem seděla u rodičů u počítače a Natálka po mě chtěla čistý papír. Říkala jsem jí, že má spustu papírů u pastelek v krabici a Natálka tedy odešla, sedla si na kostku, zpívala a malovala. Zrovna jsem si říkala, jak je úžasně hodná a samostatná, že mít jen ji, tak už nemáme žádné starosti. Pak jsem ji šla jen tak pro jistotu zkontrolovat a přimrzla jsem do podlahy. Natálka našla na parapetu babiččin úmrtní list, na kterém pomalu ještě nezaschl inkoust a velmi pečlivě ho pomalovala z obou stran hnědou fixou....Je fakt šikovná! Proč by malovala na papíry v krabici, když v obálce byl takový pěkný vodoznak, že?
Natálka dostala nové červené boby, aby se ta radost z čerstvě napadaného sněhu mohla znásobit. Mrzlo, až praštilo, ale to nám vůbec nevadilo. Hned napoprvé jsme nabobovaly 4 mrazivé km. Natálka se mi vždycky někde schová, nejčastěji to udělá fikaně tak, že si zakryje svoje očka a podle hesla - co nevidím já, nevidíš ani ty- říká: "Maminko, žekni: "Kde je ta moje Nanuška?" Pak se schováme spolu a Natálka mě zase pobaví svým jedinečným skloňováním: "Tady nás nemůže nic najdou, že, maminko?" Taky se umí krásně rozdělit a říká:
"Já to dám klucám." (rozumněj klukům)
Večer nás strýčkové - Jiří a Jan vzali na procházku s pejsky. Zkusili jsme do bobů zapřáhnout i kavkazačky Amaru (70kg) s Arečkou (60kg). Škoda, že byla tma a nedalo se fotit, protože mela to byla veliká. Nicméně bylo zřejmé, že i dospělé potěší malé dětské radosti.
Valinka měla, bohužel, o něco smutnější a náročnější týden. Změnila jsem pediatričku a pak se rozjel celý ten kolotoč. Náběry a dvě zkumavky krve, vyšetření na ORL, rentgen plic, nález na průduškách a první antibiotika:o(
První náběry krve vyšly dobře, takže ledviny, játra, slezina, ionty, horčík, krevní obraz atd., se zdají být v pořádku. Do vánoc bychom měli znát alergie na lepek, vajíčko, sóju a mléko. Čeká nás ještě sono bříška a vyšetření moči, tedy, jestli se mi podaří odchytit nějaký vzorek.
Na nočníku sedí Valinka moc ráda, ale zjevně vůbec netuší, co se tam od ní čeká. Do pytlíčku jsme taky zatím neúspěšní, tak se ještě uvidí:) Zkoušeli jsem i homeopatku a léčitelku. Padlo i podezření na poruchu vstřebávání živin a na zúžený vstup do dvanácterníku. To jsou zatím ale jen domněnky. Počkáme, až jak dopadnou vyšetření. Každopádně Valeri je tak často nemocná, že nemá chuť k jídlu. Je plná hlenů a soplí, strašně v noci kašle a hlavně se ty nemoci neskutečně táhnou. Snad je tohle ten pravý důvod toho, že neprospívá tak, jak by měla a já pevně věřím, že ty alergie se jí přece jen vyhnou.
Jinak je Valíšek to nejčilejší dítě, které znám. Není ani minutu v klidu, nemá čas jíst, nemá čas spát, pořád je v pohybu, zkoumá, vylézá do schodů, kramuje. Dnes ráno si stoupla na otevřená dvířka myčky a zkoumala horní koš:)
Všechno opakuje po Natálce, neskuteně ji baví všechny lumpačiny, miluje vodu a procházky venku, nesnáší samotu, spinká jako princezna na hrášku a ví o každém pohybu. Jakmile se v noci otočím, je vzhůru a chce mlíčko. A tak kojím, kojím a kojím. X krát za noc, kdykoliv si řekne, protože když ji nevyhovím, nasadí tak srdceryvný a nešťastný pláč, že vzbudí i Natálku a tátu a já chci, aby se vyspal u nás doma aspoň někdo.Snad i díky tomu přibírá aspon 250g za měsíc. Za situace, která ted nastala, jsem šťastná, že aspoň nehubne, naopak, že maličko přibírá.
Valuška se umí strašně vztekat. Nedávno se naučila jakoby vrčet nebo chrčet, těžko to popisovat, zvuk je to ale velmi nelibozvučný. Taky se naučila pištět a vřeštet.
Natálka tohle nedělala, nevím, kde na to Valíšek chodí.
Nanuška se zase jeden večer rozhodla, že půjde sama spinkat. Statečně řekla dobrou noc a zakryla se. Za pár minut slyším fňukání, tak nakouknu do pokojíčku, vidím tam ubrečenou Natálku, jak tam sedí a dojemně říká: "Já sem si vyblala, že půjdu sama spinkat a teď tady pláču. Já sem se bála, že mě tady někdo postlaší. Musela jsem si sama lozsvítit lampičku. Může tady někdo vzít žebžík veliký a může na mě zaťukat:o)"
Tuhle jsem si říkala, že kdyby byla Vája prvorozená, zůstali bychom asi u jednoho dítka. Nebo si dopřáli aspoň delší oddech, než ty dva roky:)
Nevím, jak to dělá, ale umí spolehlivě vytížit celou rodinu, kačabka malinká.
V noci se nádherně tulí. Objímá nás těma maličkýma ručičkama a vyfukuje to teplé mlíčko.
Je to tak příjemné a bude to trvat tak krátce, že nám ani nevadí, že postýlku mají holky, víceméně, jen na lumpačení. Důležité je, že se mají rády, že po ránu jedna hned shání druhou, že si schází, když nejsou u sebe, že si čas od času pěkně vyhrají, a že tu jednou budou jedna pro druhou. Lerince už se taky začínají kudrnatit vlásky a Natálku jsem nechala maličko zastřihnout, protože už jsme nemohly ty vlásky vůbec rozčesat. Nanuš je moc legrační s tím, s jakou oblibou stává před naším velkým zrcadlem v chodbě. Chodí se na sebe dívat, jak jí, jak vypadá, když se šklebí, nakrucuje se tam, zpívá, čistí si před zrcadlem zuby, zkrátka, ukázková bárbínka se vším všudy.
Žádné komentáře:
Okomentovat