skip to main |
skip to sidebar
A neutekneš mi, maminko?
Natálka má teď skvělé hlášky, které si ani nestačím zapisovat. Co větné spojení, to perla. Mluví dlouze, často a ráda. Občas jí říkám, že není úplně nutné, aby pořád mluvila:o) Nedávno jsem ji pomáhala s bundičkou, když jsme dorazily ze školky a Nanynka z ničehonic teatrálně rozpřáhla ručičky a s lehce znatelným povzdechem pravila: "Pane Bože, Maltičko, já se z Tebe asi počnu!"
Tohle skvělé spojení vzešlo z mých častých hlášek: "Já se z Tebe picnu" a "Co já si s Tebou počnu?" Je s ní prostě legrace.
Je to taková koketka malá. Pořád se nakrucuje před zrcadlem, dělá ksichtíky a obličeje, bohužel nejen do zrcadla, ale často i na nás. Odborníci radí, abychom to ignorovali,
ale někdy je to docela těžké:) Přijde mi, že naprosto spravedlivě střídá dny, kdy je k zulíbání, milá, zlatá a hodná a dny, kdy se s ní těžko na čemkoliv domluvím.
Je to prostě taková první maličkatá pubertička, sveřepé prosazování svého já.
Na návštěvách je to s Natulínkou většinou úplně super. Zapadne mezi děti a vyhraje si.
V neznámmém prostředí se sice chvilku otrkává a drží se mě za sukni, ale netrvá to dlouho.
Na návštěvě u Valihrášků, ze které je tahle fotka, byl i jeden 16-cti letý kluk z Bankgoku a toho se Natálka bála tak moc, že se ode mě vůbec neodlepila.
Připomínal ji čerta a v tomhle ohledu je Natalí hodně opatrná:)
Na cestě ze školky s Miškou Kovářovou, která se taky narodila 11.října, jen o rok později.
Školka je pořád naše velká téma. Každé ráno se mnou Nany smlouvá, ujišťuje se, že pro ni přijdu, že tam nebude muset spinkat, že stačí, když bude "opočívat", později to nabere grády a už ani "opočívat" tam nechce, chce se tulit a být s maminkou. Nejtěžší je moment "odlepení se od maminky", který pravidelně končí tím, že se musím i s Valíškem vypravit do garáže, nasadit ji do Turánka a mávat. Je fakt, že pláč má pořád na krajíčku, ale pak to jde už jen k lepšímu. Odpoledne ji pak vyzvedávám šťastnou, veselou a spokojenou.
Koketná bubenice pózuje, tančí a zpívá. Tohle je pro Natálku typické.
Natálka má teď skvělé hlášky, které si ani nestačím zapisovat. Co větné spojení, to perla. Mluví dlouze, často a ráda. Občas jí říkám, že není úplně nutné, aby pořád mluvila:o) Nedávno jsem ji pomáhala s bundičkou, když jsme dorazily ze školky a Nanynka z ničehonic teatrálně rozpřáhla ručičky a s lehce znatelným povzdechem pravila: "Pane Bože, Maltičko, já se z Tebe asi počnu!"
Tohle skvělé spojení vzešlo z mých častých hlášek: "Já se z Tebe picnu" a "Co já si s Tebou počnu?" Je s ní prostě legrace.
Je to taková koketka malá. Pořád se nakrucuje před zrcadlem, dělá ksichtíky a obličeje, bohužel nejen do zrcadla, ale často i na nás. Odborníci radí, abychom to ignorovali,
ale někdy je to docela těžké:) Přijde mi, že naprosto spravedlivě střídá dny, kdy je k zulíbání, milá, zlatá a hodná a dny, kdy se s ní těžko na čemkoliv domluvím.
Je to prostě taková první maličkatá pubertička, sveřepé prosazování svého já.
Na návštěvách je to s Natulínkou většinou úplně super. Zapadne mezi děti a vyhraje si.
V neznámmém prostředí se sice chvilku otrkává a drží se mě za sukni, ale netrvá to dlouho.
Na návštěvě u Valihrášků, ze které je tahle fotka, byl i jeden 16-cti letý kluk z Bankgoku a toho se Natálka bála tak moc, že se ode mě vůbec neodlepila.
Připomínal ji čerta a v tomhle ohledu je Natalí hodně opatrná:)
Na cestě ze školky s Miškou Kovářovou, která se taky narodila 11.října, jen o rok později.
Školka je pořád naše velká téma. Každé ráno se mnou Nany smlouvá, ujišťuje se, že pro ni přijdu, že tam nebude muset spinkat, že stačí, když bude "opočívat", později to nabere grády a už ani "opočívat" tam nechce, chce se tulit a být s maminkou. Nejtěžší je moment "odlepení se od maminky", který pravidelně končí tím, že se musím i s Valíškem vypravit do garáže, nasadit ji do Turánka a mávat. Je fakt, že pláč má pořád na krajíčku, ale pak to jde už jen k lepšímu. Odpoledne ji pak vyzvedávám šťastnou, veselou a spokojenou.
Koketná bubenice pózuje, tančí a zpívá. Tohle je pro Natálku typické.
Žádné komentáře:
Okomentovat