Olomoucké náměstí bylo tradičně hezké a stylové.
Letos možná ještě o něco víc, než ostatní léta.
Krásný vyřezávaný Betlém zval k zamyšlení.....
Anděl Páně Natálce připomenul její oblíbenou básničku ze školky:
Andělíčku, Anděli,
přijď na oběd v neděli.
Nevzdávej se podívané,
budou vdolky nadívané.
Štěští vem si z mrazničky,
zrůžoví Ti tvářičky:o)
(a u toho si mne ručkama obě tváře:))
Natálka se mnou zvládla vždycky maximálně jednu cestu ze školky do města, což jsou určitě 2 km a pak už netrpělivě vyhlížela tatínka s kočárkem, aby si mohla na zpáteční cestě pohovět v pohodlíčku. Už je v tom "Janéčku", jak sama říká, trochu přerostlá, ale kdykoliv si do něj sedne, tak během chvilky usne a je spokojená jako želvička. Natali byla prostě od miminka kočárková, zatímco Vali si nemohla víc než půl roku vůbec zvyknout.
U Betléma, koled a svařáčků jsme nahodile potkávali spoustu známých, což bylo moc milé.
Potkali jsme i Elenku, která je o měsíc starší, než Natali.
Holky spolu zvonily na vánoční zvoneček a mohly si tak něco přát a doufat, že se jim to splní.
S tatínkem tradičně taky pod zvoničkou, ale zázračný zvoneček
ani špagátek není v té tmě nějak vidět:)
Natálka staví cestou ze školky velkého sněhuláka:)
Říkala jsem jí, že bude úplně mokrá, že nemá kombinézu a na rukavičky, že se ji nalepí sníh a Naty na to: "Ale maminko, já u toho budu stojat:o)"
Radost ze sněhu je u Natálky veliká.
Jakmile ho uvidí, okamžitě si do něj lehne a dělá andělíčky.
Žádné komentáře:
Okomentovat