Sofi se mění přímo před očima. Každý den umí nějaké to slovíčko navíc, všechno opakuje, napodobuje, hlásí, rozumuje, štěbetá, neúnavně švitoří a na všechno říká svoje oblíbené: "A póč?"
Má dokonale zábavnou mimiku:) Vyjadřuje-li nesouhlas, zvedá naprosto komicky jednu stranu horního rtíčku.
Říká mi: "Maminečko milovaná", z čehož mám naprosté ujímání:)
Je žárlivá, maminku chce jen pro sebe:) Jen maminka může nosit Sofinku, vozit kočárek, oblékat, česat, uspávat:) Užívám si každé takové chvíle, protože vím, že brzy skončí. Celé to uteče rychleji, než bych chtěla. Už 2x mi to uteklo přímo před očima a potřetí čas taky nezastavím. Nejde to:(
Sofejšníček miluje čtení pohádek. Některé zná úplně zpaměti. Pamatuje si taková slova jako "modrý hořec", "žlutý blatouch" a "sedmikráska, co září jako sluníčko":)
Holkám čtu teď knížku, kde je hlavní postavou Pidimráz Pidonius a Sofi všechno opakuje, přestože tomu nemůžu vůbec rozumět!
Holkám čtu teď knížku, kde je hlavní postavou Pidimráz Pidonius a Sofi všechno opakuje, přestože tomu nemůžu vůbec rozumět!
Vždycky přečtu první dvě slova a Sofejšník dopoví celou větu nebo zbytek odstavce. Je to tak legrační, roztomilé a sladké! Tohle se mi nikdy neomrzí:)
Evergreenem je pohádka o "Koze a sedmi kůzlátkách":) Ráďa si ji nechává vyprávět stále dokola a to především kvůli obligátní větičce: Kůzlátka jíkají: "Vleku, bez pyc, ty bebecku!":) Absolutně netuším, kde k takovým nevhodným slovům to naše nebohé dítě přišlo:)
Evergreenem je pohádka o "Koze a sedmi kůzlátkách":) Ráďa si ji nechává vyprávět stále dokola a to především kvůli obligátní větičce: Kůzlátka jíkají: "Vleku, bez pyc, ty bebecku!":) Absolutně netuším, kde k takovým nevhodným slovům to naše nebohé dítě přišlo:)
Každý den se těším, až půjdu holky uspat. Nejen proto, že si odpočinou mé nohy a bolavá záda, ale hlavně pro ten pocit, kdy se všechny tři přitulí a naše manželská postel je rázem totálně přeplněná. Holky mi rády leží na břiše, ale momentálně je tam Sofi za žádnou cenu nepustí:) Spustí takový pronikavý ječáček, se kterým nikdo nemáme příliš sílu bojovat. Pak se celá spokojeně zavrtá, malou ručku mi zasune pod košili, na svoje milované prsíčko, které si ještě i teď, ve 2,5 letech občas ráda dá:) Má k němu hluboce intimní a důvěrný vztah:) Pokaždé, když ho vidí, tak říká: "Plesíčko moje, jáda mám:) Takový majinkatý, kásný, moje:)))" Hned ho chce pusinkovat a hladit a občas se ještě přicucne:) Nechávám jí, cítím, že už to celé odchází a odeznívá, a že za chvilku už si na kojení ani nevzpomene. Možná je to pro mě už "naposledy" a nechci o ten pocit ještě tak úplně přijít:) Holky jsem kojila do dvou let, ale tam jsem ještě měla naději, že to přeci jen ještě jednou budu moci zažít!
Sofi je takové naše děvče do nepohody! Silná, zdravá holčička, s velkou chutí k jídlu i životu! Krmit ji a nutit do jídla není opravdu třeba! Narozdíl od Valinky, která rozhodně nedá do pusy žádné jídlo, které důvěrně nezná, je Sofi zachtivá a rozhodně musí všechno minimálně ochutnat.
Když se praští, tak zapláče jen krátce, skočí-li do studeného bazénu, ani nevzdychne:) Ujde velký kus cesty, pořád běhá, tančí, skáče, umí nádherný kotrmelec a ve všem chce dostačovat starším sestrám.
Nacvičuje s nimi divadelní i taneční vystoupení:) Holky ji stále oblékají do kostýmů, navlékají ji křídla a na hlavu ji vážou šátky:) Během 20-ti minut udělají takový nepořádek, že si vždycky říkám, kdy to asi tak stihly všechno vytahat:) V tom jsou opravdové přebornice! Kéž by tak rychle uměly i uklízet:)
Natálce Sofi občas říká Nanoušo a Ponanoušo, což je zdrobnělina, kterou vymyslel náš vtipný táta:) Když byla Sisi ještě menší, říkala Valince Ájinko a tohle oslovení u nás docela zdomácnělo:) Říká ji ale i Valinečko, mile a sladce a já to vnímám jako obdobu maminečky:) Vždycky mi to připomene fakt, že z 30-ti vyřčených slov člověk nejvíc vnímá to, jak ho lidé titulují nebo osloví. Je to zajímavé a je to tak osobní!
Sofi je takové naše děvče do nepohody! Silná, zdravá holčička, s velkou chutí k jídlu i životu! Krmit ji a nutit do jídla není opravdu třeba! Narozdíl od Valinky, která rozhodně nedá do pusy žádné jídlo, které důvěrně nezná, je Sofi zachtivá a rozhodně musí všechno minimálně ochutnat.
Když se praští, tak zapláče jen krátce, skočí-li do studeného bazénu, ani nevzdychne:) Ujde velký kus cesty, pořád běhá, tančí, skáče, umí nádherný kotrmelec a ve všem chce dostačovat starším sestrám.
Nacvičuje s nimi divadelní i taneční vystoupení:) Holky ji stále oblékají do kostýmů, navlékají ji křídla a na hlavu ji vážou šátky:) Během 20-ti minut udělají takový nepořádek, že si vždycky říkám, kdy to asi tak stihly všechno vytahat:) V tom jsou opravdové přebornice! Kéž by tak rychle uměly i uklízet:)
Natálce Sofi občas říká Nanoušo a Ponanoušo, což je zdrobnělina, kterou vymyslel náš vtipný táta:) Když byla Sisi ještě menší, říkala Valince Ájinko a tohle oslovení u nás docela zdomácnělo:) Říká ji ale i Valinečko, mile a sladce a já to vnímám jako obdobu maminečky:) Vždycky mi to připomene fakt, že z 30-ti vyřčených slov člověk nejvíc vnímá to, jak ho lidé titulují nebo osloví. Je to zajímavé a je to tak osobní!
Sofi je unikátní v tom, jak brzy si vymrčuje, co se oblékání týče! Začala s tím bravurně nejdřív. S jistotou vím, že ve 2 letech mi holky do oblékání ještě rozhodně nemluvily! Valinka s tím začala ve školce a léta měla s přichystaným "outfitem" každodenní problém. Bylo to únavné, nekonečné, vysilující, trvalo to celá léta, ale už je to pryč!!! Teď pro změnu úpěnlivě vzlyká při česání! Zkusila jsem všechno! Koupila jsem kondicionéry, rozčesávače, CC krémy, oleje, nechala jsem ji její naprosto dokonale blonďaté vlásky zkrátit co nejvíc, máme speciální hřeben, ale stejně to nestačí! Až do šesti let Valince česání nevadilo, teď jsou tu muka:)) Vali je dobrá v tom, jak mi umí stále vymýšlet skvělý regenerační program:)) Je tak nepředvídatelná! Tak neuchopitelná!! Tak jiná a výjimečná:)))
Náš tatínek si právě přečetl můj příspěvek a napsal mi vzkaz. Právě na tohle místo je prý třeba připsat, že od doby, co Valinku 2x týdně rozčesává tatínek, zdlouhavě a nekonečně dlouho, tak je tato večerní procedura bez pláče:) Je to moc hezký a důležitý rituál, i když zatím jen nepravidelný. Myslím, že by se této mimořádné cti mělo dostávat všem našim dcerám a to denně:)))
Sofince se snažím vysvětlit, že soudek mé trpělivosti, co se oblékání týče, už naprosto vyprázdnila její o 4 roky starší sestra, která má v 6,5 letech jen o 1-2 čísla větší velikost hadříků! Natálka je v tomhle docela fajn, navíc už má takovou malou předpubertičku, do které patří i to, že už přesně ví, co si ten den chce obléct:)) Zatímco éterická víla Valinka nosila léta ortodoxně jen sukně a šaty, sporťačka Natálka naopak preferuje kraťasy a džíny. Letos to bylo hlavně proto, že ve druhé třídě byla instalována tyč, na které byla Natali většinu času pověšená jako netopýr. Přišla do třídy, odhodila aktovku, vylezla po tyči a zavěsila se hlavou dolů. Mozůlky na ručičkách měla ve 2 řadách a já mám pocit, že tahle dovednost ji z druhé třídy bavila rozhodně nejvíc:)
A ještě něco! Sofi byla v dubnu přijatá do školky!! Zkušební týden probíhal tak, že jsem tam celé dopoledne byla s ní, a když jsem jen na malou chviličku odešla za Valinkou do oddělení Berušek, volala mi paní učitelka Eliška, ať se urychleně vrátím! Sofi řvala jako tur, okenní tabulky se jen klepaly a všechny děti z ní byly totálně perplex:) Tak jsme to vzdaly a řekly si, že se nebudeme zbytečně trápit:)))
Od září to tedy zkusíme znovu a lépe:)) V Koťátkách. Budeme doufat, že tam to Sofi sedne lépe, než v oddělení Veverek:)
Každopádně přijetí do školky mělo svou jednu velikou výhodu. V pondělí dopoledne jsme byly spolu u zápisu. Na oběd už byla Sofi bez plenky, 4 dny jsme intenzivně trénovaly a musím přiznat, že první dny to vypadalo dost beznadějně:)) Vytírala jsem u doktorky, ve školce, v kadeřnictví, na chodbě a na desítkách dalších míst, ale v pátek už Sisinka chodila na nočník i na travičku sama! Je v tomhle úžasně samostatná, rychlá a samoobslužná:) Nikomu nic neřekne, někam si zaleze a vykoná potřebu:)) Zelené, krátce střižené trávníčky má obzvláště ráda:)) Položí tam tři klády, přijde za mnou a jen zahlásí: "Vykakala, maminko!":) Hodně rychle ji došlo, že pleny jsou diskomfortní a po týdnu už si nenechala dát plínku ani na noc! Mám z toho všeho velikou radost a aktuálně slavíme 4 měsíc bez plenek!:)
Stejné je to i se spinkáním:)) Sama si řekne, že už potřebuje spát. Dožaduje se noční košilky, chce svou "pojádku", "pipulit", "pomazlit" a spinkat:)
Ráno vstane, a když je dobře vyspinkaná, docupitá s úsměvem a její: "Doblé láno, maminecko:o))", probudí můj den. Úplně odzbrojující je, když se přijde "usmířit" a řekne: "A mijuješ mě, miijáčku?" Když se ji na totéž zeptám já, odpoví: "Moc":))
Náš tatínek si právě přečetl můj příspěvek a napsal mi vzkaz. Právě na tohle místo je prý třeba připsat, že od doby, co Valinku 2x týdně rozčesává tatínek, zdlouhavě a nekonečně dlouho, tak je tato večerní procedura bez pláče:) Je to moc hezký a důležitý rituál, i když zatím jen nepravidelný. Myslím, že by se této mimořádné cti mělo dostávat všem našim dcerám a to denně:)))
Sofince se snažím vysvětlit, že soudek mé trpělivosti, co se oblékání týče, už naprosto vyprázdnila její o 4 roky starší sestra, která má v 6,5 letech jen o 1-2 čísla větší velikost hadříků! Natálka je v tomhle docela fajn, navíc už má takovou malou předpubertičku, do které patří i to, že už přesně ví, co si ten den chce obléct:)) Zatímco éterická víla Valinka nosila léta ortodoxně jen sukně a šaty, sporťačka Natálka naopak preferuje kraťasy a džíny. Letos to bylo hlavně proto, že ve druhé třídě byla instalována tyč, na které byla Natali většinu času pověšená jako netopýr. Přišla do třídy, odhodila aktovku, vylezla po tyči a zavěsila se hlavou dolů. Mozůlky na ručičkách měla ve 2 řadách a já mám pocit, že tahle dovednost ji z druhé třídy bavila rozhodně nejvíc:)
A ještě něco! Sofi byla v dubnu přijatá do školky!! Zkušební týden probíhal tak, že jsem tam celé dopoledne byla s ní, a když jsem jen na malou chviličku odešla za Valinkou do oddělení Berušek, volala mi paní učitelka Eliška, ať se urychleně vrátím! Sofi řvala jako tur, okenní tabulky se jen klepaly a všechny děti z ní byly totálně perplex:) Tak jsme to vzdaly a řekly si, že se nebudeme zbytečně trápit:)))
Od září to tedy zkusíme znovu a lépe:)) V Koťátkách. Budeme doufat, že tam to Sofi sedne lépe, než v oddělení Veverek:)
Každopádně přijetí do školky mělo svou jednu velikou výhodu. V pondělí dopoledne jsme byly spolu u zápisu. Na oběd už byla Sofi bez plenky, 4 dny jsme intenzivně trénovaly a musím přiznat, že první dny to vypadalo dost beznadějně:)) Vytírala jsem u doktorky, ve školce, v kadeřnictví, na chodbě a na desítkách dalších míst, ale v pátek už Sisinka chodila na nočník i na travičku sama! Je v tomhle úžasně samostatná, rychlá a samoobslužná:) Nikomu nic neřekne, někam si zaleze a vykoná potřebu:)) Zelené, krátce střižené trávníčky má obzvláště ráda:)) Položí tam tři klády, přijde za mnou a jen zahlásí: "Vykakala, maminko!":) Hodně rychle ji došlo, že pleny jsou diskomfortní a po týdnu už si nenechala dát plínku ani na noc! Mám z toho všeho velikou radost a aktuálně slavíme 4 měsíc bez plenek!:)
Stejné je to i se spinkáním:)) Sama si řekne, že už potřebuje spát. Dožaduje se noční košilky, chce svou "pojádku", "pipulit", "pomazlit" a spinkat:)
Ráno vstane, a když je dobře vyspinkaná, docupitá s úsměvem a její: "Doblé láno, maminecko:o))", probudí můj den. Úplně odzbrojující je, když se přijde "usmířit" a řekne: "A mijuješ mě, miijáčku?" Když se ji na totéž zeptám já, odpoví: "Moc":))
Žádné komentáře:
Okomentovat