První rodičovské roky, to je opravdu magická cesta. Čas se najednou chová prapodivně. Obvykle zběsile utíká.Většinou bývám k prasknutí naplněna štěstím a do očí mi občas stoupají slzy, když pomyslím na to obrovské, co se stalo. Zároveň bývám často uvnitř trochu smutná, změklá úzkostí a neklidem.
Sofi je malý zuřínek. Má takový jasný, zvučný hlásek, který je tak pronikavý, že ji všichni raději hned vyhoví, než by znovu podstoupili riziko, že třeba ještě jedenkrát znovu nasadí svůj ječáček:)) Vím, není to asi nejlepší cesta, ale to by jste ji museli slyšet!
Báječné je, že láska přece neuvadne jen proto, že ten malý drobek začne mít vlastní vůli. Láska nezajde na úbytě tím, že máme na milování tři děti místo dvou. Láska se spíše rozvine, každým dnem poroste a bude dostávat jinou dimenzi.
Někdy na tu naši malou Jovinku, jak si sama říká, jen mlčky koukám a v duchu si říkám: "Jdu s Tebou, mé milované mládě. Obdivuji Tvůj zvučný hlas, Tvou silnou vůli a všechnu tu bohatou vynalézavost načepýřených slov, kterými vyjadřuje svůj vztek. Líbí se mi, jak zvučně se umíš prosadit, jak roztomile vyplazuješ jazýček u slov "kos" a "ukaž". Vždycky mě to znovu pobaví. Jsem fascinovaná a zvědavá, kam na všechny ty své nápady chodíš. Udivuje mě, kde bereš odvahu na to, skočit dolů z jídelního stolu. Vždyť to pro Tebe musí být hrozná výška! Taky si říkám, kdy už se konečně poučíš a zjistíš, že to divočení po sedačce spolehlivě a s jistotou každý den přinese Tvůj další tvrdý pád! Udivuje mě Tvá chytrost a teplo ve Tvém srdíčku, když chceš vyjádřit soucit a sympatie. Dobře víš, že kojení už mě delší dobu bolí, a tak mě u toho něžně hladíš a říkáš "trošku". Ten blízký kontakt máš tak ráda, že se ho rozhodně nechceš vzdát.
Cítím hrdost, když se rozeběhneš v Natálčiných papučkách velikosti 32, protože to jsou pro Tebe boty velké jako ploutve a mě udivuje, že se v nich nepřerazíš. Miluješ cizí papuče, pantofle a boty! Jsi taková malá obuvnice:)
Cítím lítost, když odcházíš s Honzíkem za ruku a vydáváš se na dvoudenní prázdniny k babičce. Je mi líto, jak strašně moc chceš opustit mou náruč, jak toužebně se Ti chce objevovat svět! Miluju Tvůj krtečkovský smích.
Láska nemůže nikdy zajít na úbytě, může jen růst a sílit. Čím víc Tě poznávám, má holčičko, která jsi jako třetí vylezla z mého bříška, tím víc tě obdivuji, tím víc jsem na Tebe pyšná. Každý den mám nutkavou potřebu Ti říct, jak moc jsem si Tě přála. Jak nutně jsem Tě potřebovala. Jak jsem šťastná, že Tě máme!
A tyhle pocity se mnou půjdou dále v souladu s tím, jak porosteš. Jednoho dne budeš dospělá a už mě nebudeš potřebovat stejným způsobem jako teď. Ale do té doby naštěstí ještě zbývá spousta let. Do té doby budu vděčná za každý nový den, kdy můžu být s Tebou:)
Žádné komentáře:
Okomentovat