Natálka 8 let a 8 měsíců

Natali  je už slečna. Pravdou zůstává, že stále ráda spinká u maminky a ještě se někdy ráda nechá pochovat nebo obejmout, ale to, jak rychle vyrůstá z té mé malé holčičky, to už je opravdu hodně znát:)

Je už ve věku, kdy jsou pro ni  důležití kamarádi. Nepotřebuje zástupy kamarádů. Stačí ji jedna fajn kámoška, na kterou si většinou vytvoří silnou vazbu. Poměrně snadno se seznamuje a do kolektivu jednoduše zapadne. Nejvíc se toho od ní dozvím před spaním:) To vždycky brebentí všechny. Jedna přes druhou:)

Natálka stále něco vyrábí. Je to takové výtvarné dítko! Tuhle dovednost patrně zdědila po tatínkovi a po mě má jednoznačnou zálibu v deníčcích:) A Valinka ji bud zdědila taky nebo ji zkrátka jen odkoukala od starší ségry:)

Naty mi nechává na stole milé vzkazy. Všechny si je schovávám, protože jsou upřímné, krásné a nenapodobitelné. Občas nechá takový vzkaz na stole dědečkovi a babičce. Vím, že to pro ně znamená víc, než cokoliv hmotného. Je to vždycky jen její vlastní invence. Toho si moc vážím. Provedení je pokaždé jiné. Někdy mi nastříhá malá srdíčka a poklade mi jimi pantofle, do kterých se doma přezouvám. Jindy mi namaluje obrázek a napíše mi k němu pár sladkých vět. 

Myslím, že je to nejhezčí milostné psaní, jaké jsem kdy dostala:)

Je nádherně empatická. To vám je tak úžasná vlastnost!

Jako první z rodiny na mě pozná, když mi něco je. Vždycky na mě myslí, což mě pokaždé spolehlivě dojme:) Když má jen jednu malinu nebo najde-li jen jednu borůvku, schová ji pro mě! Moc si toho vážím. Kromě mé maminky to pro mě nikdo nikdy neudělal. Hodně to pro mě znamená:)

Nejraději máme sobotní nebo nedělní čas po obědě. Téměř všichni jdou spát. Tatínek usne jako první a postupně se přidá Sofinka a Valinka. Naposledy mě Natálka překvapila tak moc, že jsem ji za to docenila ještě několikrát.

Šla jsem uložit malé holky, a než jsem jim přečetla sérii pohádek, Natálka krásně uklidila kuchyň po nedělním obědě. Udělala to tak dokonale, že tomu zkrátka nešlo nic vytknout! Tolik mě to potěšilo a zahřálo! Byla to pro mě taková velká pomoc a zároveň docenění!

Naši odpolední siestu pak nerušilo už nic:)

Vykládat si s Natálkou, to je skoro totéž jako jít na kafe s kamarádkou!:) Má takovou vyzrálou duši a umí hodně věcí opravdu pravdivě popsat nebo pojmenovat.

Taky mě moc mile překvapilo, jakou má kondičku! Šly jsme spolu běhat a moc nám to prospělo! Natálka po cestě švitořila, zpívala, hopsala a skákala, až jsem měla strach, že ji v polovině 8km běhu dojde dech:) Zvládla to ale na výbornou!

Moc bych si přála, aby nám tohle spojenectví, to "souznění", které dnes cítím, vydrželo. Bojím se, že se vytratí, že léty nebo pubertou někam zmizí,  že se ztratí...

Nanuška se umí opravdu vzorně postarat o Sofi. Přesně ví, jak se na tu malou lišku podšitou musí, co na ni zabírá, platí a někdy si ráda hraje na maminku. Umyje ji, nachystá do pyžamka, přečte ji pohádku, zabaví ji.
Holky toho Sofinku tolik naučily:) Jsem si jistá, že jen díky nim toho tolik umí a zvládá:) Jen díky nim se ničeho nebojí, protože ségry to přeci taky dělají!

Když všichni někam odejdou a zůstaneme s Bobejšničkou jen my dvě, Sofi hned sonduje: "A kam šel tatínek?" "A kam šla Nanynka?" "A kde je Ájinka?"

Po příchodu domů je vítá tak srdečně a vesele, že by u toho i skála pukla:)
Všechny jsou naše a přece každá je naprosto jiná! Vzhledově i povahově!
To mě na mateřství vlastně baví nejvíc! Těší mě sledovat tu rozmanitost, všímat si detailů, přemýšlet nad těmi rozdíly a pomáhat jim tam, kde se cítí být nejisté.
Tolik mi toho dávají! Je to celá škála emocí, pocitů, velká paleta lásky, která se zdá být nevyčerpatelná. Jsem za děti nesmírně a hluboce vděčná.
Vzácně zažívám dny, kdy mám možnost být i sama se sebou, bez dětí. Ty dny mám moc ráda. On je totiž velký rozdíl mezi samotou a osaměním. Bez dětí je mě ale jen půlka, myslím na ně, i když o ně momentálně pečuje někdo jiný a utěšuji se tím, že se zase brzy uvidíme. Mé "vycházky" bez holčiček totiž nikdy nejsou příliš dlouhé. Trvají maximálně pár hodin:)