No, tak mě hlaď!

"No, tak mě hlaď" poroučí Natali vždycky, když usíná, když je nemocná, smutná nebo prostě jen ospalá. Hlazení vyžaduje každodenní a zdlouhavé, rozhodně tím nemyslí nějakou rychlovku. Krásně se u toho tulí. Je to taková naše chvilka, u které prostě nepospícháme. Jen na tom direktivním tónu musíme ještě zapracovat:o)

Minule se večer dívala na setmělé okno a najednou povídá:

"Maminko, kdo to okno vyleštil tak do černa?:o)"

Maličká legrační baletka na své první procházce bez kočárku. Venku bylo ten den snad 26C, ale Valinka se doma hlasitě dožadovala bundičky a čepičky. Stála u skříně, bouchala do ní pěstičkou, nadávala a nechtěla se hnout. Marně jsem se jí snažila vysvětlit, že je teplo a že svítí sluníčko.

Má prostě ráda "své jistoty":)

Holčičky na sebe žárlí tak, že poslední dobou není možné chovat,

hladit nebo pusinkovat jen jednu:) Druhá, ta momentálně opomíjená, se hned dožaduje hlasitě svého. Natálka si brzy všimla, že táta má ježkovatý vousy, narozdíl od maminky, která je tak "jeboučká", jak vtipně říká:) Taky mi říká, že jsem "maminka zlatopírková":) U dětí je krásné, jak umí říct krásné a něžné věci i ve chvílích, kdy se na ně zlobíte.

Pokaždé mě to absolutně odzbrojí.

Přála bych si, abych to taky tak dokázala. Život by byl hned jednodušší.

Valuška je nejspokojenější venku.

Kamínky, písek, houpačka, děti a sluníčko. Ideální kombinace.

S Alžbětkou a Káťou....

Vali teď vymyslela pro ni složitou, zato velmi oblíbenou dvojkombinaci.

Veze golfáček, táhne kačera a jde na procházku. Zamává mi, pošle pusinku a vyrazí.

Je to teď její oblíbený a roztomilý způsob zábavy.

Konečně máme zase na terase kytičky. Děti vydatně zalévají, kropí a otrhávají suché lístečky. Snaží se, pomocničky moje. Těším se, že se to bude už jen zlepšovat:)

Golfáček, který Natálka dostala k prvnímu Ježíšku je u nás v neustálé permanenci.

Natálka vezme Valerku pod pažičkama, posadí ji do kočárku a lítá s ní po celém bytě.

Většinou si ještě nasadí batůžek a hlásí, že jde do školy. Už se nemůže dočkat.

Minule nenapadlo Natálku nic lepšího, než se plnou vahou opřít o kočárek.

Vali se samozřejmě překotila na zádička nebo spíš hlavičku. Natálka tam šikovně nechala ještě ručku. Duální pláč obou vokalistek stál za to, ale poučení jim to, bohužel, žádné nepřineslo. Borůvku měla Nany tak velkou a nehet tak modrý, že lepení vyžadovala ještě pátý den po úraze. Marně jsem jí vysvětlovala, že náplast na borůvku fakt nepomůže.

Se zalepeným prstíčkem ji bylo výrazně líp:o)