Natálka mi přijde už hrozně veliká. Možná je to Valinkou, která je naopak pořád malá, drobná a trošku miminkovská. Nakulka ze všeho vyrostla, když ji chovám, bolí mě záda a moc dlouho to nevydržím. Na kole už ji skoro neuvezu. Minule jsem zápasila na kole nejen s tím "závažím" vzadu, ale s obrovským proti větrem a málem jsem se do kopce ztrhla. (Nebo je to tím, že bych
s lehkou Valinkou, kterou na tom kole skoro ani necítím, zlenivěla?? :o))
Natali váží určitě přes 15 kg a nosí velikost 104/110. Boty kupujeme ve velikosti 25. Valíšek podle naší orientační váhy nějak nemůže zlomit hranici 8kg, přestože ji hodně a s chutí. (Co by za to většina žen dala...S chutí jíst, bez omezení a přesto nepřibrat ani gram! Zní to jako celoživotní sen:))) Vel. 74 ji už začíná být konečně krátká, ale vel. 80 je ji ještě žalostně velká. Nožičku má ve vel. 17, botičky kupujeme 18., ale i ty se špatně shání:)
Nejvíc ji rostou určitě vlásky:)
Nany je teď na horské dráze. Hned je nahoře, milá, usměvavá, chápající, úžasná, poslušná, rozumná a roztomilá, hned zase dole... ufňukaná, ublížená, trošku nadrzlá, neposlušná
a nevyladěná. Spravedlivě to střídá, abychom se nenudili.
Škoda je, že Natálka teď nechce zase chodit do školky. Nepláče, ale nejde tam s radostí jako dřív. Je celá taková nějaká smutná. Stěžuje si, že ji šťípe Nela a Johana ji prý píchla klackem. Tak nevím, co si o tom mám myslet. Pošťuchování dětí je nevyhnutelné a úplně normální. Podle mě je v tom ještě něco jiného. Jen nevím co.
Každopádně je mi moc líto, že se "něco" pokazilo, a že teď každé ráno slýchávám, že do školky nechce. Dřív nemohla přečkat víkend a teď se během víkendu 10x ujistí, že do školky opravdu, ale opravdu nemusí..... Třeba je to zase jen "období, které skončí. Pro zjednodušení, si život svých dětí dělím na různé etapy... Většinou je to tak, že jakmile něco začnu brát jako bernou minci, okamžitě to skončí a nastoupí něco nového. Jiná etapa. Nový příběh. Další neznámá.
Žádné komentáře:
Okomentovat