Sofi je náš milovaný Bobejš!
Sofejšník, Sisinka, Bonouk, Bobejšník, Sisifáček. Je to naše veliká radost.
Moje vymodlené dítě. Každý den za ni děkuji a cítím hlubokou vděčnost. Jsem šťastná, že se mi dostalo takového požehnání, že jsem byla tak obdarovaná, tak vyslyšená:)
Celé těhotenství jsem se modlila, aby holčička, která se mi narodí, pěkně jedla. Po Valince, která s díky odmítala všechno nabízené, to byla poměrně logická reakce. Valinka bude dodnes raději hladová, než by dala do pusinky něco, co nezná, čemu nedůvěřuje nebo co se jí na první pohled nelíbí. Když je unavená, nejí. Když je nenaladěná, nejí. Jídlo se jí zdá nedůležité, nepodstatné, nezábavné. Má svých pár oblíbených jídel, do kterých se striktně nesmí přidat nic navíc. Chystat pro ni svačiny do školy, je často nad mé síly, nad mé možnosti. Invenci už mám tak trochu vyčerpanou. A to je teprve v první třídě!!
Sofi to má jinak. Modlitby byly vyslyšeny v celém svém úžasné rozsahu. Jí ráda, jí s chutí, jí stále.
Jídlo ji moc zajímá a přitahuje. Jen velmi nerada se dělí a ráda ochutnává nové. Umí posnídat s každým zvlášť. Se mnou, s holkama a na závěr ještě s tátou. Všechny spravedlivě obejde, nikoho nevynechá.
Ve školce se podívá na jídlo a praví: "Ta pomazánka je nějaká smradlavá!" Ochutná, sní jeden krajíc, druhý, třetí a pak jde za paní učitelkou a řekne: "Dáš mi ještě na cestu, paní učitelko? Ta pomazánka byla sice smradlavá, ale byla docela dobrá!"
Je tak milá a tak mazaná! Vymýšlí si různé příběhy a vypráví je s vážnou tvářičkou. Gestikuluje, rozpřahuje ručičky, dělá výmluvná gesta! Působí u toho tak důležitě a legračně zároveň. Má taková svá psychologická dostaveníčka, během kterých se člověk nestíhá divit, jaká moudra z ní padají:)
1.3. 2017 se navršil čas i má trpělivost s frontálním přístupem učitelek ve státní školce a Sofi přešla na Waldorf. Dřevěné hračky, respektující přístup, konejšivé paní učitelky, malý kolektiv dětí a budoucích spolužáků. Sofi má paní učitelku Peťku, kterou miluje a na které to všechno stojí a padá. Když má Peťa ráno službu, září slunce. Když ji nemá, je zataženo, přestože i ostatní paní učitelky jsou vlídné a laskavé. Paní učitelka Broňka je malá a Sofi stále doufá, že ještě vyroste:)
Taky naše holky to s ní nemají vůbec lehké. Každá z našich dcer má svůj psací stůl. Holčičky si tam rozloží pracovní listy, sešity, domácí úkoly. Pečlivě si je vypracují a nikdy si je nezavřou a neuklidí. Nechají je roztažené. Sisinka v nepozorované chvilce přijde a doprostřed stránky jim udělá "na památku" svou parafu. Malé kolečko! Valinka, která maluje obrázky silně připomínající antistresové omalovánky - pečlivě, důkladně, soustředěně a s vyplazenou špičkou jazýčku, se zhroutí a propukne ve velmi hlasitý pláč. Kleknu si k Sofi na kolena a vážně ji říkám: "Sofinko, ty bílé pracovní stolečky, jsou stoly Tvých sester. Do jejich sešitů nemůžeš nic malovat! To jsou jejich domácí úkoly do školy! Podívej, jak je Valinka smutná, jak pláče! Ty máš přece svůj červený stoleček!" Sofi poslouchá, pak vysune tu svou malou ručičku, důležitě se podívá a pronese: "Já se s Tebou jako nebudu hádat!":)
Sofi neustále něco potřebuje, vyžaduje, nejčastěji něco k jídlu, ale i různé jiné maličkosti. Ráda úkolníčkuje. Nevyhovím-li hned, založí ručky a začne s výhružkami: "Už Tě nemám ráda! Nepozvu Tě na svoje narozeniny! Nedám Ti žádný kokinko! Už s Tebou nebudu spinkat!" :)
Spinkám s ní moc ráda. Bez ní je mi smutno a prázdno. Škoda, že tak rychle roste! Je už tak veliká! Natálka to s ní krásně umí, používá na ni takové "fintičky", které vždycky zaberou. Někdy spolu usnou na patrovce nahoře a já celou noc trnu, že Sofi, která v noci ráda po posteli cestuje, zbuchne dolů. Na malou chvilku už Natálka dokáže ségry ohlídat, což je obrovská pomoc.
Jednu neděli po obědě, jsem vyrazila běhat. Sofi spinkala a holky si malovaly. Když jsem dorazila domů, všude vonělo jídlo! Holky uvařily špagety, dokonce se ani neopařily a co víc??? Nádherně uklidily kuchyň. Nebýt té vůně, téměř bych jim nevěřila, že se v kuchyni něco dělo! Jsou zkrátka dny, kdy jako ségry fungují dokonale, bezproblémově a příkladně. Paradoxem zůstává, že se to děje hlavně ve chvílích, kdy nejsem doma:) Vlastně tomu docela dobře rozumím. Chtějí mě překvapit, potěšit, chtějí se zavděčit. Jsou to taková Zlatíčka pozlacená!
Natálka má takovou lehkou předpubertičku. Všemu se chichotá, špatně se soutředí, maminku vnímá jen jako "šum na pozadí". Miluje hraní na kytaru, pletení, háčkování, malování.
Za poslední půlrok ji hrozně vyrostla nožka! Na jaro už pořizuji velikost 35, což mě vyděsilo. Za chvilku bude nosit moje boty!
Valinka se rychle učí, díky Natálce je ve škole o kus napřed. Vyjmenovaná slova po "B" už umí i Sofi:) Je zábavné je vnímat a poslouchat, Chichotalky malé.
Přesně 14 dní po nástupu do nové školky dostala Sofi neštovice! Byla moc ráda! Jednak ze začátku vůbec nevěděla o co jde, za druhé a to především, to znamenalo, že nemusí do školky a to byla velká radost!:) Pobyt doma se střídal s mimořádně příjemnou péčí u babičky, která Sofinku učila jezdit na kole, trpělivěji ji houpala na terase na dřevěné houpačce až do úmoru, neb Sofi nemá houpání nikdy dost a vytrvale si s ní povídala, což je v součtu několika hodin opravdu úmorné:)¨
Celkově měla holčička u babičky moc práce. Učila děti na terase u malého stolečku angličtinu a španělštinu, vozila kočárek, starala se o miminko a v kabelce, kterou vytrvale nosí přes ramínku v módním stylu crossbody už od časného rána, nosila svazek klíčů, odemykala, zamykala a pořád něco štěbetala.
Už delší dobu ji tam krásně naskakuje zvučné "r", které je obzvláště výrazné ve slově "krááááva":)
Sofi si rychle osvojila všechny invektiva a už v létě měla zápichy typu: "Doprdele, na tom nanuku už není žádná čokoláda!" "Kruci, písek, kde mám ty svoje boty!" Nutno podotknout, že svoje boty ze zásady tak nějak nenosí. Rozhodně ne doma. To ji nebaví. Nejčastěji nosí Valinčiny papučky vel. 30, ale v podstatě nepohrdne ničím, co se ji zrovna naskytne. Od podpatků až po pohorky.
Na táboře v Potštejně pravidelně navštěvovala chatky ostatních táborníků a směle si obouvaly pánské nazouváky vel.45. Polovinu pobytu jsem trávila tím, že jsem po chatkách hledala její malé botičky a s tím nejlepším úmyslem jsem se snažila vracet cizí boty na své původní místo:)
Vždycky jsem myslela, že Valinku už nikdo nepředčí. Tedy co se týče výběru oblečení a botiček! Sofi to dokázala! Nosí ráda jen věci, které zná, nové nesnáší a odmítá si je osvojit. Na boty má naprosto specifický názor. Ráno, kdy počítáme čas na vteřiny, je to obzvláště namáhavé:)) Je to zkrátka osobitá holčička, s vlastním hlasitým názorem. Dřív se takovému dítěti říkalo všelijak a lichotivě to rozhodně neznělo:) Dnešní doba ale přinesla nové pojmenování: "osobnost"!
To nezní špatně, co myslíte?? :)
Sofi neustále něco potřebuje, vyžaduje, nejčastěji něco k jídlu, ale i různé jiné maličkosti. Ráda úkolníčkuje. Nevyhovím-li hned, založí ručky a začne s výhružkami: "Už Tě nemám ráda! Nepozvu Tě na svoje narozeniny! Nedám Ti žádný kokinko! Už s Tebou nebudu spinkat!" :)
Spinkám s ní moc ráda. Bez ní je mi smutno a prázdno. Škoda, že tak rychle roste! Je už tak veliká! Natálka to s ní krásně umí, používá na ni takové "fintičky", které vždycky zaberou. Někdy spolu usnou na patrovce nahoře a já celou noc trnu, že Sofi, která v noci ráda po posteli cestuje, zbuchne dolů. Na malou chvilku už Natálka dokáže ségry ohlídat, což je obrovská pomoc.
Jednu neděli po obědě, jsem vyrazila běhat. Sofi spinkala a holky si malovaly. Když jsem dorazila domů, všude vonělo jídlo! Holky uvařily špagety, dokonce se ani neopařily a co víc??? Nádherně uklidily kuchyň. Nebýt té vůně, téměř bych jim nevěřila, že se v kuchyni něco dělo! Jsou zkrátka dny, kdy jako ségry fungují dokonale, bezproblémově a příkladně. Paradoxem zůstává, že se to děje hlavně ve chvílích, kdy nejsem doma:) Vlastně tomu docela dobře rozumím. Chtějí mě překvapit, potěšit, chtějí se zavděčit. Jsou to taková Zlatíčka pozlacená!
Natálka má takovou lehkou předpubertičku. Všemu se chichotá, špatně se soutředí, maminku vnímá jen jako "šum na pozadí". Miluje hraní na kytaru, pletení, háčkování, malování.
Za poslední půlrok ji hrozně vyrostla nožka! Na jaro už pořizuji velikost 35, což mě vyděsilo. Za chvilku bude nosit moje boty!
Valinka se rychle učí, díky Natálce je ve škole o kus napřed. Vyjmenovaná slova po "B" už umí i Sofi:) Je zábavné je vnímat a poslouchat, Chichotalky malé.
Přesně 14 dní po nástupu do nové školky dostala Sofi neštovice! Byla moc ráda! Jednak ze začátku vůbec nevěděla o co jde, za druhé a to především, to znamenalo, že nemusí do školky a to byla velká radost!:) Pobyt doma se střídal s mimořádně příjemnou péčí u babičky, která Sofinku učila jezdit na kole, trpělivěji ji houpala na terase na dřevěné houpačce až do úmoru, neb Sofi nemá houpání nikdy dost a vytrvale si s ní povídala, což je v součtu několika hodin opravdu úmorné:)¨
Celkově měla holčička u babičky moc práce. Učila děti na terase u malého stolečku angličtinu a španělštinu, vozila kočárek, starala se o miminko a v kabelce, kterou vytrvale nosí přes ramínku v módním stylu crossbody už od časného rána, nosila svazek klíčů, odemykala, zamykala a pořád něco štěbetala.
Už delší dobu ji tam krásně naskakuje zvučné "r", které je obzvláště výrazné ve slově "krááááva":)
Sofi si rychle osvojila všechny invektiva a už v létě měla zápichy typu: "Doprdele, na tom nanuku už není žádná čokoláda!" "Kruci, písek, kde mám ty svoje boty!" Nutno podotknout, že svoje boty ze zásady tak nějak nenosí. Rozhodně ne doma. To ji nebaví. Nejčastěji nosí Valinčiny papučky vel. 30, ale v podstatě nepohrdne ničím, co se ji zrovna naskytne. Od podpatků až po pohorky.
Na táboře v Potštejně pravidelně navštěvovala chatky ostatních táborníků a směle si obouvaly pánské nazouváky vel.45. Polovinu pobytu jsem trávila tím, že jsem po chatkách hledala její malé botičky a s tím nejlepším úmyslem jsem se snažila vracet cizí boty na své původní místo:)
Vždycky jsem myslela, že Valinku už nikdo nepředčí. Tedy co se týče výběru oblečení a botiček! Sofi to dokázala! Nosí ráda jen věci, které zná, nové nesnáší a odmítá si je osvojit. Na boty má naprosto specifický názor. Ráno, kdy počítáme čas na vteřiny, je to obzvláště namáhavé:)) Je to zkrátka osobitá holčička, s vlastním hlasitým názorem. Dřív se takovému dítěti říkalo všelijak a lichotivě to rozhodně neznělo:) Dnešní doba ale přinesla nové pojmenování: "osobnost"!
To nezní špatně, co myslíte?? :)
Žádné komentáře:
Okomentovat