Občas přemýšlím nad tím, jaká jsou asi tak rána v jiných rodinách:) Naše Natálka, jakmile zjistí, že v ložnici zbyla jako poslední, neochotně vstane a jde si lehnout do obýváku. Chápu to. Ne všichni mají rádi "rychlé starty":)
Pak většinou vypije kakao a pomaličku se loudá do koupelny. Srdíčko mi poskočí, když vidím, že Nanynka kolem mě proběhne rychlostí blesku...jenže kam? Znovu do ložnice, do ještě teplých peřinek a to přesně tak rychle, abych ji nestačila odchytit!!Když už ji konečně z ložnice dotáhnu do pokojíčku, aby se oblékla, testuje mou trpělivost ještě tím, že si lehne do své postýlky! Moje nervy! "Maminko, Ty to vidíš!!"
Směrodatné pak bývá zjištění, jestli je oblečení nahřáté na topení...Ovenka moje rozmazlinkaná!
Plusové body Natálce pak pozvolna nabíhají tím, že nevymýšlí s oblečením, s česáním a s obutím. Díky Bohu. Na to totiž máme toho malého Mazánka:)
P.S: Včera jsem Natálce vykládala, jak zdlouhavé se mi zdá její ráno a dnes, světe div se, šlo všechno samo, hladce a rychle. Když se Ovečce chce, tak je skvostná, rychlá, empatická, pořádná, hbitá a úplně ukázková!!!! Všechno je to o komunikaci a o chuti. Já to tvrdím pořád:)
Vali, to je zase úplně jiná pohádka:)Většinou vstane prdýlkou dopředu, pusinku otočenou do ovečky bekačky, zkrátka všechno je jinak, než má být. Nejlépe to vystihuje samotná Valinka přesnou větičkou: "Mám špatnou náladičku!":)) Jakkoliv to zní komicky, zábavné to moc není:) Vyžaduje sukničky a šatičky, ale to ne jen tak ledajaké!!! Zavděčit se jí a jejímu vkusu, nebývá zrovna snadné. Musím dávat pozor na to, aby byly obě holky podobně učesány a podobně oblečeny, protože Vali to pokaždé hodnotí a neunikne ji ani nejmenší detail:) Natálka tohle "šílené" období neskutečného vymýšlení měla taky, takže jsem klidná a vím, že to přejde. U 11-cti kg Valinky je výhodou, že si ji můžu dát ještě na přebalovák, ze kterého mi jen tak neuteče. Rychle Valšíka oblékám a vyprávím příběhy a pohádky, které ji baví.
Momentálně mám totiž jen dvě možnosti. Odvést její pozornost, což se mi celkem daří. Po nějakém čase ale dochází nápady i těm, kteří jsou fantazií obdarováni daleko více, než-li já:) Druhou možností je dát ji na výběr. V tom případě je to její volba a dále se už o tom snažím nediskutovat:) Na udobřenou vypije pro změnu vanilkové mlíčko, což je její každodenní oblíbený rituál, o který si pokorně požádá hláškou: "Já ci miko!":) Pravdou ale zůstává, že pokaždé poděkuje tak něžně, jak to umí jen naše Valinka: "Děkuji, maminko." Má trpitelsky naladěná mateřská duše, která má pocit, že ať dělá co dělá, selhává na všech frontách, se na chvilku zabalí spokojeně do vatičky, aby nabrala sílu pro další chvilky:)
Idylicky naladěni konečně odcházíme do školky!!!! Pěšky!
To proto, aby Valinka posilovala kondičku, fyzičku a slabé nožičky!
Paní Mgr. na fyzioterapii říkala, že naše dlouhé procházky a venkovní aktivity už konečně nesou své ovoce!!
Cesta do školky trvá neuvěřitelně dlouho. Zase zpíváme, recitujeme, přes přechody běžíme, Natálka se schovává a válí ve sněhu, který máme po třech měsících znovu zdarma jako bonus i v dubnu:) Valinku občas poponesu, jen malý kousek, abychom nezhatily rehabilitační úsilí:) Vím, že ji pomůže, když se přitulí a na chviličku odpočine. Pak už zase cupitá po svých:) Musí udělat 6x tolik kroků, co já, možná, že ještě víc. Tak to beru jak to je a snažím se ji ulehčit natolik, aby ji to neuškodilo:) Je tak křehká, že ji na kolínka sráží větší vítr nebo statný mužský, který projde rychle kolem. Někdy podrazí i sama sebe, jakkoliv neskutečně to vypadá, je to tak. Než přijdeme do školky, je většinou Valinka už zralá na převlečení do čistého:) Beruška mrňavá....
Ve školce si sedne jak ten puclík a hledí po ostatních dětech, případně koketuje s klukama:) Obě jsou to neuvěřitelné kokety:) To mají nejspíš po tatínkovi. Všechno dobré i vtipné totiž zdědily po Ráďovi, to je jasné:)) Zajímá je všechno, jen ne to, co má:) Co dělají ostatní děti, co říkají, kdo tam papučky má, kdo nemá, čí je jaký obrázek na skřínce, který obrázek na nástěnce je její, co budou mít na svačinku, co na oběd a jestli náhodou nemají minerálku, protože bublinky Vali nerada:) Zkrátka zajímá ji všechno, kromě samotného svlékání. Natálka dělá totéž, co Valinka a u toho se pomalinečku, jak to jen nejpomaleji jde, svléká. Včera jsem si rezignovaně pozvdechla: "Děti...." a Natálka mě pohotově doplnila přesně mou hláškou, kterou jsem nestihla dokončit...."dnes vám to ale extrémně trvá"! Musím se pak smát. Jak je přesná, jak je pohotová, jak jsem to celá já, zmenšená a zkopírovaná:)) Je to legrační:)
Nedávno jsme společně usínaly, Valinka usnula na první dobrou a Natálka pořád něco švitořila. Po hodině, kdy byla naprosto k neumlčení ji říkám: "Nanynko, tak buď zaklapneš pusinku i očička nebo odejdu vedle do pokoje, kde se snad budu mít šanci vyspat:)" A Natálka na to zase zareagovala mou hláškou, která mi v té chvíli přišla neskutečně směšná: "Tak to v žádném případě!"
Děti jsou zkrátka nepřekonatelné! Vždycky nás dostanou:)))
Žádné komentáře:
Okomentovat