Lentilky: Dlouhé čekání na jaro:)

V sobotu jsme vyrazili na nedělní procházku. Vali, které byla odrážečka loni ještě moc velká, konečně dorostla a poprvé tak vyzkoušela, jaké to je na dvou kolečkách... A tak jsme poctivě a soustředěně hledali rovnováhu... Ostatně, kdo ji v životě nehledá?:o)))

Vali zvládla cestu do města, což jsou určitě 2 km a nazpátek už byla tak trošku unavená....

....a tak ji Natálka kousíček svezla:)

Bylo to legrační a nebezpečné zároveň, ale Natálka se soustředila jak nejvíc dokázala a makala za obě dvě:)

Dvě malé maminky na procházce. Natálka veze Viktorku a Valinka má v kočárku Káťu. Natálka nedávno rozšířila své "mateřské" kompetence o malou Kačenku, takže teď nám o to déle trvá, než se někam vypravíme. Nejdříve totiž opravdu svědomitě a pečlivě obléká a vypravuje panenky, pak teprve sebe.

To stejné pak prožíváme při příchodu domů. Nejdříve se musí řešit panenky, pak teprve Nanuška. Chápu to jako nové cvičení své trpělivosti...:)

Jsem moc ráda, že jsou holky takové parťačky:)) Ségrušky, jak říká Natálka:)

Momentů, kdy chtějí být jen spolu, a kdy si opravdu moc hezky vyhrají, je čím dál tím víc:)

Na fotce se mi podařilo vystihnout typický Valinčin úsměv, okamžik, kdy je spokojená a šťastná.

Na Valince je krásné, jak nic neřeší. Buď je šťastná, vysmátá, prospěvující, zářící, spokojená a ušvitořená nebo brečí. Ráďa často říká, že má jen dvě polohy:)

Natálka poslední dobou občas říkává, že má "smutnou dušičku". Je vidět, jak i její svět už je o kus složitější a barevnější, než Valinčin. Valinka to má bílé nebo černé. Natálka už zná i odstíny, rozlišuje nálady, vnímá, co se kolem děje, jak se cítí ostatní...Všechno pozoruje, vstřebává, hodnotí, stojí, kouká, nemluví....Pak se na všechno znovu ptá tak detailně, až se jí to zdá být srozumitelné.... Vrací se k rok starým prožitkům, pamatuje si každou hloupost, maličkost, každý drobný zážitek. Někdy mě ta její podrobná paměť až děsí....

Valuška je takové kvítko z čertovy zahrádky. Moc ráda s ní spím. Ráďa říká, že ji mám místo plyšáka. Tulí se, zahřívá, často mi usíná na břiše. Miluje, když ji píšu dopisy na záda, pořád hledá bezpečí a svoje místo. Žárlí, když se přitulí Natálka. Ideální pro holky je, když jsem uprostřed a ony usínají přitulené každá z jedné strany. Přísavky tulivé:) Je to čas, kdy má Natálka nejvíc rozvykládáno. Vali usíná rychle a jednoduše, Natálka si potřebuje zrekapitulovat a uzavřít den:) Je vlastně hezké, jak jsou každá jiná. Jsem si jistá, že to není jen věkem:))

Večerní procházky si v podstatě vynucují. Natálka má pocit, že musí Viktorku a Káťu vzít na procházku, protože chuderky panenky byly celý den zavřené a musí je "vyvětrat." Pokud výjimečně nedojde k procházce, dá je zodpovědně alespoň na terásku. Je to naše maličká maminka:)