Valinka nastoupila v pátek, den po svých třetích narozeninách, do školky.To přestřižení pupeční šňůry zvládla lépe, než já. Šla lehce, samozřejmě, radostně, plná nových očekávání. Těšila se do nového života. Chápu ji a úplně ji rozumím. I já jsem měla kdysi pocit, že můj o 15 měsíců starší brácha se má královsky, protože už může chodit do školky, zatímco já, chuderka, hnípu doma a čekám, až dovrším třetího roku. Myslím, že Valinka to cítila obdobně.
Pozice druhorozeného dítěte je v tomhle snadnější. Cestička je už vyšlapaná, zvyklosti zajeté a vláček rozjetý. Nastoupíte tedy se samozřejmostí, o které se prvorozenému dítku ani nesní....
Vali je v zajíčkové Monte třídě společně s Natálkou. Už měsíc dopředu se po každém příchodu do školky, když jsme vedly nebo vyzvedávaly Natálku, začala svlékat z bundičky a cpala ji do skřínky
s obrázkem kytičky. Časové pojmy typu dnes, zítra, včera nebo za měsíc, mají pro ni úplně stejně abstraktně nedůležitý význam. Nějak jsem ji nedokázala vysvětlit, že všechno má svůj čas. A tak se konečně dočkala. Dobře ví, že má narozeniny 3.ledna a všude se s tím houževnatě chlubí.
V pátek dostaly holky stejné sukýnky, aby bylo poznat, že jsou sestry a vyrazily vstříc novému sesterskému tandemu. Val si nesla v té malinkaté náruči složené pyžamko, kartáček a balíček sladkostí pro děti. Vyprovodit Valinku na cestě do toho "nového života" šel i tatínek, takže nás byla plná šatna:) Valuška nám dala pusinku a s hlavičkou hrdě vztyčenou vyrazila za Natálčiným hlasitým: "Dobrýýýýýýý den"....
V poledne mi paní učitelka Irenka psala zprávu, ať jsem klidná, že Valinka je MOOOOC! šikovná, a že dokonce i něco snědla. Natálka je ji prý velkou oporou. Pomůže ji s převlékáním, oblékáním, utěší ji, když pláče po mamince, přitulí, pofouká, pohladí a doma mi všechno dopodrobna převypráví:) Ještěže ji máme, ovečku naši dospěláckou:)) Ta co neví, to nepoví.
Druhý a třetí den byl stejně pohodový jako ten první. Z prvního dne zůstal jen žal z rozšlápnutého psího hovínka, které si Val donesla na botičkách až domů. Po víkendu šlo všechno hladce, idylku komplikoval jen kašel. V úterý už bych ji byla do školky s kašlem neposlala, nebýt divadla o "Zlatovlásce", na které se holky těšily.A tak klasicky špekujeme, kapičkuje a čekáme, až se otravný kašel přestěhuje zase o dům dál.....
Jediné, co Valerinka skutečně řeší, je outfit....Zaráželo by mě to víc, kdybych si to už neprožila jednou, zato docela intenzivně s Natálkou...."Já chci tu sukýnky s pásečkem ne tyhle šatičky! Vypadají jako zástěrka! Tyhle botičky nechci, ty se mi nelíííííbíííí...." atc.
Jak říká můj milý, empatický pan manžel, který vždycky ví, na čí hlavičku udeřit hřebíček:
"Chtěla si holčičky, teď to máš!":o)
Žádné komentáře:
Okomentovat