Natálka mě nikdy nepřestane překvapovat, udivovat, dojímat a odzbrojovat. Na pětileté dítě mi přijde neuvěřitelně moudrá, empatická, zodpovědná, vlídná, přemýšlivá a dobrotivá. Nejen tím, jak se stará o Valinku, nejen proto, že ji sama zajistí "náhradní opatrovnici", když odchází do kroužku a nemůže se ve třídě sestřičce věnovat. Vycítí, kdy musí "ubrat", protože vidí, jak má trpělivost kvapem dochází. Zjistí, že je potřeba pohnout a co nejméně zdržovat, když spěcháme někam na čas. S přesností sobě vlastní najde má citlivá místa a našlapuje opatrně tam, kde ví, že to bolí. Vycítí, kdy mě obejmout a přitulit. Pozná, kdy doplnit lásku do míst, kde právě schází. Tuší, kdy jsem smutná a kdy je lepší jen být a nic neříkat. Je to můj spojenec. Dušička, co mi rozumí. Dítě, které tak pečlivě naslouchalo 40 týdnů mému srdci, že se naučilo znát jeho přesný rytmus. Vždycky je na mé straně a nejlíp mě budí. Dokáže mě vytáhnout z milované říše spánku opatrně jak vanilkové rohlíčky z trouby. Provoní mi tak každé ráno.Říká, že se jí často zdají zlé sny. O čarodějnici, o vlku nebo hadu, který číhá pod postelí. Nestrašíme ji, přesto se bojí a každou noc ji najdu u sebe v posteli. Někdy se jí zdají i hezké sny o víle, která ji začaruje celý pokojíček třpytivým leskem, včetně její princeznovské postýlky s bílými nebesy, o které jsem si myslela, že bude pro ni dostatečně bezpečná a útulná. Často přijde tak potichu a nenápadně, že o ni ani nevím. Hajne si kdekoliv najde místo (a že ho tam moc není:)) a zavrtá se co nejblíž. Vím, že je už veliká, a že naše manželská postel je poněkud přeplněná.Vím ale i to, že jednou čas mazlení, tulení, omotávání malých ručiček, pusinkování, dětského bezstarostného chichotání, záviděníhodně pokory a upřímnosti, se kterou se dokáží omluvit, čas sdílení a blízkosti skončí. Je jasné už teď, že mi to bude moc líto. A tak nasávám, vdechuji a zkouším všechny ty pocity zachytit, aby někam nezmizely.
Když jsem večer utahaná, tak se role "malé maminky" ujímá Natálka. Nabízí, že mi namaže nohy nebo že za mě poví pohádku. A tak začíná..."Byla, žila jedná kozí maminka...":) Taky miluje čtení knížek. Tu o "Letadélku Káněti" nebo "Jak se rodí bráškové" zná celou nazpaměť. Když něco přečtu špatně nebo přeskočím, hned mě opraví.
Ve školce má tři nejlepší kamarádky. Julinku, Klárku a Nikolku. Taky si tam našla ženicha - Ríšu. Domluvili se už prakticky na všem. Natálka bude paní doktorkou, zatímco Riška bude prodávat kostičky lega nebo auta. Budou mít kluka a holku. Dokonce se mě Natálka už ptala, někdy uprostřed ranního česání, jestli jim pohlídám děti, až půjdou s Riškou na ples.
Nedávno jsme se vraceli v sobotu večer od babičky. Nanuška byla celou cestu potichu a při parkování v garáži říká: "Maminko, já už nad tím prostě nebudu přemýšlet. Už to mám vyřešený. Vezmu si Rišku a hotovo:o)" Dokonce má v plánu, že ho bude mít i u porodu:)) Natálka zkrátka neponechává nic náhodě. Ptala se, jak přichází na svět děti a po vyslechnutí říkala, že se bude stydět. Říkám ji: "To nemusíš, Nanynko, tak bude jen pan doktor, sestřička a Tvůj manžel." Natali vypoulila očička a říká: "Jako Riška?:))"
Tuhle jsem ji před spaním říkala, že je rozkošná a Natálka se šťastně chichotala a říkala: "Maminko, my jsme přece Hlávkovi". Rozkošní mají kancelář vedle našeho bytu:))
V týdnu holky vyzvedával ve školce tatínek, po cestě míjeli Nikolku Budovou a Natali hned říká Ráďovi: "Tatínku, víš, že maminka od Nikolky dělá úplně stejnou práci jako Ty??" A Ráďa na to: "Fakt? A co tedy dělá?" A Nany: "No vydělává penízky, přece!!" :))
Otázky typu: "Z čeho se vyrábí voda?" "Z čeho včeličky vyrábí med?" jsou u nás na denním pořádku.
Katalogu říká "TAKALOT" a její hlášky jsou prostě ty nejlepší:)
"Maminko, já už si umím utřít zadek sama, když nemám slizký hovena."
"Valinka nespí, mami. Ještě ji blikají očička."
"Ty nikam sama nechoď, mami. Jedině s náma."
"Proč máš ta řidítka opačně?" (Myšleno - volant otočený naopak:))
"Odkud se vynášely ty zvuky? Z toho výhlasu?" (rozhlas na bazéně)
Unikátní byl její prázdninový monolog dole u výtahu. Založila si ručku do boku, vzpurně pokrčila jedno kolínko a pravila: "Podívej se, maminko. Buď si mě necháš celé prázdniny doma a nedáš mě do žádné školky a já Tě pak budu ve všem poslouchat, mazlit Tě, milovat, chránit, nebudeme se hádat s Valinkou a budeme po sobě uklízet. A to se vztahuje i na tatínka (gestikulace a napřažený prstík tomu jen dodal na komické důležitosti):)) Ale jestli mě tam dáš, tak nebudu dělat nic! Odhlásíme navždy školku a budeme pořád už jen spolu:))
Žádné komentáře:
Okomentovat