Valinka velmi těžce nese, když odcházíme někam bez ní, třeba jen s Natálkou. Za poslední měsíce jsme například odchod do divadla museli praktikovat tak, že táta s Valinkou odešel na procházku, což už samo o sobě bylo Vali podezřelé a naposledy už nechtěla odejít bez Natálky. Na Val si hned tak někdo nepřijde! Teprve po odchodu jsme se s Natálkou mohly začít chystat.
Naposledy jsme s sebou vzali Valinku i tátu, který měl velké obavy, že bude Vali vyrušovat nebo se třeba "rozkašle":) To mě celkem pobavilo. V divadle byl totiž chlapeček, který řval tak dlouho a tak usilovně, že "pan král" přestal hrát, zastínil si oči a pronesl do publika: "To snad není možné! Ten křik ruší celé divadlo!" Teprve po tomto výstupu, který jsem zažila v divadle vůbec poprvé, rodiče řvoucího chlapečka odvedli.....Val byla první půlku představení moc hodná, druhou už sebou šila a různě se hemžila, lezla do předních řad za Natálkou, až si do sedačky skřípla nožičku a začala plakat. Na chodbu jsme spolu šly hned a Val mi ještě celá uslzená říká: "Když mi dáš bombón, tak to pomůže:o)"
Žádné komentáře:
Okomentovat