Den začal tak hezky...S holčičkama jsme vyrazily na pasové, pak ke švadleně, poté nakoupit....Doma rychle oběd a spinkat. Odpoledne jsme umývaly vlásky, četly si, hrály.... K večeru jsme vyrazily ven...Valinka to rozjela z kopce dolů přímo na hlavní cestu a čím víc jsem utíkala a volala na ni, tím víc se smála a zrychlovala. Nebýt pohotové paní dole u cesty, která ji chytla, nevím, jak by to dopadlo. A jak to špatně začalo, tak to i špatně skončilo. O kus dál Val přejížděla přechod pro chodce a jak byla rozjetá, narazila silou do obrubníku, katapultovala se přes řidítka odrážedla a o obrubník si rozmašírovala pusinku. Pláč to byl veliký. Najednou jsem měla v náručí dvě velké tažky, krvácející a plačící Valinku a taky odrážedlo. Vypadalo to na šití. Zastavovala nám auta a hodní lidé se ptali, jestli můžou nějak pomoct.
Krvácení ustalo, Valinka přestala plakat, na pusince si držela kapesníček, který za žádných okolností nechtěla ani vyměnit za čistý, nemluvila, chovala se, pospávala. V noci plakala bolestí, třepala se na těch svých hubených nožičkách, tulila se a vyžadovala neustálý kontakt.Ve dne nechtěla nic jíst, protože měla strach otevřít pusinku a pořád se chtěla chovat. Pro jistotu jsme zašly k pediatričce, protože se mi nelíbila apatie, kterou Valinka během dne projevila a v noci pořád hodně špatně spala. Paní doktorka rány znovu vyčistila, zkontrolovala a do týdne byla Valinka, díky Bohu, zase fit.
Zatrudlé kalhotky, výhlas místo rozhlasu, hezkejší holčičku, úcpu místo zácpy na silnici....
Tím, jak Natálka už dlouho hezky mluví, tak jsou nám tahle slova vzácně milá:)
Natálka dává určitě přednost čokoládě, ale zmrzlinkou taky nepohrdne.
Žádné komentáře:
Okomentovat