Podzimní Mercedes tour

Všichni muži v rodině svorně milují "hvězdu". Je to vášeň, záliba, radost a chlouba. Na téma "Mercedes" vedou pak vzrušené, několikati-hodinové debaty.

Čas od času je potřeba veterány "vyvětrat" a první říjnový víkend byl tak teplý a slunečný, že se přímo k takovému účelu sám nabízel:o)

Cílem cesty byly Jánské Koupele. Je to místo, kde jsme s rodiči jezdili jako děti, místo, kde jsme před pěti lety pořádali svatební oslavu, místo plné stromů, vod a strání. Místo, kam se zkrátka všichni rádi vracíme.

Kolona 7 Mercedesů skýtala podívanou, která lahodila i ženskému oku:) Jeli jsme přes šternberské Ecce Homo, motor nebylo skoro slyšet a podzimní sluníčko naši posádku celou uspalo:o) Kromě pana řidiče, samozřejmě. Ten si to neskutečně užíval!

Dlouhá  procházka i s dětmi na Kružberk nám dala trošku zabrat, ale rádi na ni vzpomínáme:o)

Natálka byla neskutečně šikovná a úplně s přehledem ušla snad 7 km....

... a ještě měla energii na průlezky:o)

Tohle je fotka ze zpáteční cesty z Kružberku směrem do Jánských. Unavené děti čekají na tatínky, kteří vyrazili pro auta s nemalým náskokem a rychlo chůzí...

Hurááá! Už jedou!! Byl večer, zima a taky už měli všichni hlad:o) Navíc, večer byl táborák, zlatý hřeb celého dne a děti už se nemohly dočkat. Natálka se mě ptala co pět minut: "Mami, kdy už bude ten tábor?"

Fotku z táboráku nemáme, zato zážitků hned několik. Děti měly tendence padat do ohniště, Natálka, která chtěla pořád opékat buřty si propálila vestičku, táta všechny bavil, vyprávěl vtipy, hlasitě zpíval a to, že se všichni smáli ho jen vydatně povzbuzovalo:o) Nakonec si rozverná společnost chtěla i zazpívat, takže se donesla kytara, zpěvník, baterka a musela jsem hrát!! Po 15-cti letech, ve kterých jsem skoro už zapomněla i to, že jsem kdysi hrála! Nic nepomohlo vysvětlování, že už to dávno neumím! Na dva akordy jsem si nevzpomněla dodnes. "Ami" a "E" se někde v mé paměti úplně zasunulo:) Navíc jsem si jista, že určitě nejsem typ sbormistryně. Ani té táborákové ne, bohužel:o) Kromě hlasového fondu bych potřebovala ještě minimálně půlku seběvědomí mého manžela:o) To by se mi tedy hodilo i do toho "obyčejného" života. Kde na něj ale chodí, mi prozradit nechce:o)

Jánské Koupele jsou místem, kde se školí hasiči, takže jsme tam nebyli sami, ale vůbec to nevadilo:o)

Holky tam měly oba své oblíbené strýčky, kupu dětí a byly moc spokojené.

Milá je příhoda ze snídaně:o) Valinka sedí u staršího bráchy na klíně, ten si to pochvaluje, jak je přítulná, když není  babička nablízku. 

Natálka se rozeběhne za tím mladším a já na něj volám: 

"Honzi, počkej na Natálku, chce, aby si jí oblíbený strýček víc všímal." 

Jirka na to: "Tak počkej, oblíbený strýček jsem snad já!" 

"Tak na stejno", říkám rádoby diplomaticky. 

A Natálka, které už neujde ale vůbec nic, hned doplní: "Tak na stejno ne:o))" 

"A dál bych to už nerozmazával, Jirko", doplní ještě Ráďa:o)

Nedělní zastavení se v Jánských, na místě, kde dřív bývaly krásné lázně, léčivé prameny, čiči bar, bazény, sauny.... Teď je to místo opuštěné, zpustošené a žalostné...

Cestou domů se zastavujeme na Červeném Zámku....

procházíme se, prohlížíme udržovanou krásu...,

fotíme se,

udivujeme se nad oběšencem,

vyhříváme se na sluníčku,

fotíme milé děti,

Kubíček příkladně pózuje,

Ráďa zase vymýšlí blbiny,

Natálka přecvičuje a Verunka poslouchá na slovo:o)

V zámecké restauraci si dáváme dobrý oběd,

pak jdeme ještě na malou procházku a pomalu jedeme domů..........