"Jakto? Protože už nemáš velké bříško, a protože už jsme obě dvě poroděný?" :o)
"A víš o tom, že Tě mám ráda?"
"A jak se to pozná", ptám se.
"No,v tom případě si hezká maminka:), a že vidím hezkej obličej:o)
Já si Tě zamiluju a budu s Tebou až do konce. Ještěže Tě mám:o)"
Čmerdíček je čím dál veselejší, legračnější, upovídanější, zábavnější a svéhlavější. Ve všem je úplně jiná, než Natálka i přesto, že není věc, kterou by se po ní nesnažila napodobit. Všechno opakuje, všemu rozumí, už se zkrátka vyzná. Rozhodne-li se, že si tyhle boty nepřezuje nebo tuhle mikinu nesundá, nehnete s ní:)
Je to takový malý divoch. Všichni říkají, že měla být snad kluk. Hrne se hlava, nehlava, kroutí tou malou prcinkou, na odrážedle jezdí tak, že se mi o tom zdá i v noci. Rozjede to "na plný plyn", pak zvedne nožičky a brzdí v plné rychlosti o obrubník. Jen čekám, kdy ji obrubník " katapultuje" někam, kde si rozmlátí šišku, helmička, nehelmička.
Nasazuje si na pyžamkový overal botičky a hrne se do chodby, počůraná, bez snídaně, bez bundy a bez čepice, hlavně, aby už už byla venku. Stejná situace se opakuje, jsou-li u nás návštěvy. Musíme je chodit minimálně doprovázet:o)
Natálka má super hlášky. Škoda, že si je vždycky hned nezapíšu, protože pak je hned zapomenu:)
Jednou takhle večer spolu ležíme v Natálčině posteli a já ji říkám:
"Natálko, já už tady ale nevydržím. Bolí mě záda, je to tady úzké pro nás obě a Tobě to usínání strašně trvá."
Natali na to: " No, maminko, musíš to tady chviličku fakt vydržet. Musíš tady se mnou být, protože jinak bych plakala, že mě nikdo nehladí:o)"
Loučí se takhle dojemně i s tátou, ten je z toho vždycky úplně naměkko:)
Žádné komentáře:
Okomentovat