Valerince se začíná krásně rozvazovat. Zopakuje téměř všechno a některá slovíčka už jsou krásně srozumitelná. Začíná spojovat dvě slova dohromady: "Nany, pokej (počkej), mami pití, táto dívej."
Radost máme ze slovíček: "díky" a "prosím", legračně zní "papoušek" a "papučky". Každý den se naučí nějaké nové slovíčko, a tak asi nepotrvá dlouho a budeme mít doma dvě švitořilky.
Natálka tu pusinku taky nezavře a pořád na ní musí něco mlít, takže jsme s Ráďou ve fázi manželství, kdy si víc sdělíme po skypu, než osobně nebo děti nám neumožní cokoliv zodpovědně probrat:)
Zůstávají námtak už jen večery, ale těch je taky minimum, protože tatínek, totálně vyčerpaný vyděláváním "na sukýnky" to většinou zalomí už při uspávání Čmerdíka.
A pak si jednu nedej:)
Lukánek Valihrášků se celý potatil. Je to úplně stejný "bourák" jako Jiřánek, když se rozdávají pusinky,
stojí první v řadě a je to u toho moc roztomilý:)
Parťačka Nelinka s holkama ve Sladkém Méďovi.
Naše zmrzlinářka praktikuje typicky dětskou specialitu. Ukousne špičku kornoutku, přičemž nedovolí, aby jste ji jakkoliv pomohli zpracovat tu sladkou tekoucí hmotu. Pamatuju si, že v rámci záchraného olizování zmrzliny měla svých pár amočků i Natálka. Děti tohle prostě nesnáší. Na zmrzku jim nemůžete chytnout, ať se děje, co se děje... Ta je prostě "jejich":)
Takhle to vypadá, když se mi mrňátka povedou sladit do barvy a do proužků:o) Inverzní sestřičky:o)
Pořád ještě vyrážíme na dlouhé procházka a Natálka tak nějak pořád bojkotuje dlouhou chůzi.Většinou to řešíme odrážečkou, to dojede klidně i do města. Hlavně dolů, z kopce, ji to jde výborně. Do kopců už je lenivá, mrška maličká. Letos jsem Natálku ještě i vozila i na kole a těch jejích 16 kg mi do kopce dávalo docela zabrat. Ovečka mě ale povzbuzovala a stěžovala si, jak jedeme pomalu. Ráda ji to teď připomínám:o) Každopádně jsem velmi vděčná za náš věrný kočárek Jané, který se mnou "odbruslil" dvě sezóny a pořád ještě uveze obě holky:)
Valerinka usnula, což je u ní v kočárku vyjímečné a pokaždé velmi, velmi krátké a špatné spaní. Stále jí ještě vyhovuje režim, kdy dopoledne a odpoledne stáhneme v ložnici rolety a uděláme tak úplnou tmu. Val si pak vleze na svůj polštářek, který je mezi našimi velkými polštáři, (a který je výhradně "její". Nesnáší, když si na něj lehne Nanynka:o)) Vystrčí prcinku, řekne, že chce "ruku" a do dvou minut blaženě a spokojeně usne na hodinku a půl. Venku se jí to podaří sotva 1x za den na půl hoďky, což je žalostně málo. Na náladě je to pak znát.
První školkovský den v novém "školním roce". Natálka jde do Zajíčků a nemůže se už dočkat. Za prázdniny oddělení vymalovali a trošku zrekonstruovali, Natali se těší na paní učitelky i na děti. Je hezké vědět, že se jí tam líbí, že ráda vstává, a že je tam spokojená. Jsem za to MOC vděčná!
Andrejce je pět, Jardovi dva roky.... Velké děti od velkého tatínka a výborní kamarádi našich dětí:)
Nanynka byla se mnou na manikůře a je na to náležitě pyšná. Poslední dobou nemůžu nikam sama, jinak je u nás řev. Natali je už prostě slečna, která mě chce všude doprovázet......Vezmeme s sebou pastelky a omalovánky a vyrazíme na "dámskou" jízdu. Někdy je to moc fajn, jindy je to pro ni dlouhé a pro mě to není až taková pohodička, jaká by mohla být, ale vyrážíme spolu rády.
Vája je spíš takový kluk, než holčička. Balóny, auta a tepláky:) To Nanuška má v šatičkách vždycky o kousek hezčí den. Jediné štěstí je, že pro Val je Nany absolutním vzorem, takže i ty šatičky po ní ráda napodobí:)
S Míšou Kovářovou v Bystročicích....
Žádné komentáře:
Okomentovat