Korfu bývá často trošku pateticky nazýváno „smaragd Středomoří“. Po návštěvě tohoto ostrova však i nejzapřísáhlejší cynik musí uznat, že poněkud vznosný přívlastek není úplně scestný. Pravda, díky masám turistů není Korfu tím zeleným diamantem, jak jej mohla poznat například rakouská císařovna Sissi před 150 lety, přesto patří dodnes k nejkrásnějším evropským ostrovům.
Díky hojným srážkám a příznivému klimatu se zde daří rozličné fauně i flóře, které přispívají ke kráse „zeleného ostrova“.Ostrov Korfu, zvaný taky Kerkyra, leží v severozápadním rohu Řecka. Korfu je nejzelenější a v očích mnoha lidí nejkrásnější ostrov země, možná i světa. Patří do skupiny sedmi Jónských ostrovů, je z nich nejsevernější a také druhý největší. Leží v Jónském moři, což je část moře Středozemního, přecházející na severu v Jadran.
Korfu leží zhruba v nadmořské šířce podpatku italské "boty" a na severu je od Albánie vzdálen pouhé dva kilometry. Ostrov je více jak 60 km dlouhý a téměř 30km široký, v nejužším místě na jihu jsou to však pouhé 4 km.
Poslechněte tedy slova jednoho z nejslavnějších návštěvníků Korfu, anglického spisovatele Geralda Durrella a rozjeďte se “ *… ke kouzelným olivovým hájům a k modrému moři, do tepla a mezi rozesmáté přátele, k dlouhým zlatavým něžným dnům*“.
Takhle stylově a krásně byla přichystaná téměř každá večeře, nesoucí se pokaždé
v duchu jiné země.
Kultuře dané země bylo přizpůsobeno úplně všechno. Jídlem a hudbou počínaje, barvou ubrusů a oblečením animátorů konče. Krásné bylo třeba italské a řecké téma, ale nejen to. Všechny večery byly krásné, protože večeře byla zkrátka dokonalým završením celého dne.
Natálce se moc líbily plápolající svíčky a výzdoba vůbec. A nejen jí. Bylo to nápadité, romantické a úžasně stylové.
Tohle je náš "domeček", ve kterém jsme strávili 11 nocí i rán, na která jsem se moc těšívala. Zvláštní, že se mi vždycky chtělo vstávat a to i přesto, že jsme chodili docela pozdě spát. Nejspíš to bylo tím, že se stále bylo nač těšit. Každá hodina měla svůj význam, svůj prožitek. Vše bylo dokonalé, idylické, usměvavé, zalité sluníčkem, dobrou náladou..... Nebyl důvod vyspávat:)
Na nástěnce před vchodem do restaurace byl vytisknutý "dress code", což k dobrému bontonu, samozřejmě, patří:) Dámy užily vysoké podpadky a šaty, pánové museli na večeři v dlouhých kalhotech. Snídaně a obědy nebyly tolik formální, jedli jsme většinou venku a kochali se pohledem na pláž a moře:)
Natálka je Valinčin nedostižný vzor. Není nic, co by se nesnažila dělat stejně jako velká sestra:)
Ovenka se rozhodla, že na dovolené nebude chodit. Sotva vystrčila nožičku přes práh, vztáhla ručičky a nakázala "pokovat" a chovat se musela až do jídelny. Naštěstí na Capu bylo všechno jen malý kousek....
Valerínka bývala často unavená. Nevím, jestli to bylo klimatem, koupáním, sluníčkem nebo úplně jiným režimem. Každopádně hodně spinkala, většinou v kočárku pod stromem na pláži, ale večer klidně i v restauraci nebo u baru, kde se tancovalo. Ukázala na kočárek, lehla si a pokojně usnula během pár minut. Idylka:) Byli jsme moc rádi, že jsme se nakonec rozhodli pro náš starý, věrný kočárek Jané Slalom. Vzali jsme si ho s sebou na palubu letadla a převáželi v něm obě rozespalé a unavené holčičky.
Rozjuchaná, věčně tančící a kroutící se Nanynka:)
S tříletou Laurou, která byla z Bystřice pod Hostýnem, tvořila Natálka dobrou, kamarádskou, poměrně temperamentní dvojku:)
Okoupané holčičky relaxují před večeří u prasátka Pepy:) Napřed jsme si říkali, že DVD na pokoji snad ani nevyužijeme, ale ve chvílích, kdy jsme potřebovali holky na chvilku zabavit, byl "Pepa" vydatný pomocník:o)
Tobogány byly docela adrenalinové! Zvláštní bylo, že Ráďovi to sotva jelo, odrážel se nohama a v jednu chvíli to vypadalo, že se nedostane tam ani zpátky a navíc se mu to dělo opakovaně! Pro Natálku byla tatínkova rychlost tak akorát, není to žádná zbytečně riskující holčička, je to spíš taková slečna opatrná. Podlehla jsem tedy dojmu, že žlutý tobogán spíš nejede, než jede (bílý byl fičák:o)) a zalehla jsem do něj s vervou, Natálku v náručí před sebou:) Nevím jakto, ale nám to jelo strašně rychle. Obě jsme ječely a v mžiku jsme byly pod hladinou:)) Ráďa to dodnes nějak nedokázal pochopit:)
Úterní dopoledne bylo trošku pod mrakem, schylovalo se k bouřce. Využili jsme ho k návštěvě animátorských stanovišť. Zašli jsme do dřevěného domečku, který jsem nějak zapomněla vyfotit. Seděla v něm usměvavá teta Janka z Košic, která to s dětmi skvěle uměla. Holky si malovaly, vystřihovaly a skládaly puzzle. Hned vedle byly i malé dětské záchodky, což mi přišlo milé. Aquis na děti myslel na každém kroku:)
Holky objevily i krásné průlezky a skluzavky, které na rozdíl od těch českých, které známe, byly krásně bezpečné a důmyslně řešené. Děti tam byly úplně ve svém živlu a rodiče se o ně nemuseli tolik bát.
Tohle je fotka z úterního odpoledne, které nám propršelo. Voda byla najednou všude. Domorodci říkali, že na konci září už bývá na Corfu deštivo a chladno a strašili nás, že to bude setrvalý stav. Ve středu ráno vyšlo sluníčko a svítilo nám až do samotného odjezdu. Za ten půldenní déšť jsme byli nakonec neskonale vděčni, protože sluníčka jsme si pak vážili o to víc.
Roztomiláčci:)
Lvice Elsa:)
Parádnice mrňavá:)
Laura, čtyřletá Eliška z Českého Krumlova a Natalí
Natálka ukazuje Makarenu, kterou ji naučila slovenská teta Janka. Natálka slovenštině skoro nerozumněla, tudíž měla přirozeně pocit, že Janka nemůže rozumět jí:)
A skáče po posteli:((( To bylo její nejoblíbenější.
Chvilky sesterského souznění:)
český disko team:o)
Žádné komentáře:
Okomentovat