Valinka má 7 měsíců a 2 zoubky!

Ten první zoubek našla babička:) Napřed ho viděla bělat se nahoře, ale v pátek, 13. srpna už s jistotou hlásila, že je dole. Smála jsem se, že s takovou pilnou prognózou to bude veselé, ale pak jsem zoubek dole opravdu nahmátla. A nebyl tam sám!! Byly rovnou dva. Malé, bílé zoubečky.

Mrkvička Bobšíkovi moc nejede, má moc ráda banán, ale celkově příkrmům moc nedá. Pořád tedy kojím a kojím. Jakmile Vali vidí, že se maminka chystá kojit, začne pískat, třepat ručkama, kopat nožkama a veselit se. Není zkrátka pochyb o tom, že se těší!

Val je papučkářka a tak jsme ji vyhradili jedny papučky jen na hraní a na žužlání.

Valušku nenadchnou hrací dečky, plyšáci, hračenky a hrkátka. Baví ji otrhávat listy kytiček, vyhazovat hlínu z květináčů, strkat prstíčky do zásuvek, do větracích mřížek, které najde u varného ostrůvku naší kuchyně. Věčně leze pod stůl, pod židle, pod těžké červené polohovací křeslo, u kterého trnu hrůzou, že se na ni překlopí nebo že tomu Natálka ochotně pomůže. Milují ho totiž všichni děti. Patrně si myslí, že je to něco na způsob domácí skluzavky.

Budí se teď přesně 6:01 hod. Rozlepí očička a vyrazí plazením vpřed. Většinou mě taky štípe do obličeje, dává mi prstíčky do uší a do nosu, tahá mě za vlasy, vykládá, rotuje, otáčí se a dává všemožně najevo, že je čas vstát.

Valeri má úplně maličké ručky a přitom už dokáže odšroubovat víčko od krému. Tuhle se dobře vyspinkala u babičky a dědy na manželské posteli, doplazila se k nočnímu stolku, tam zmerčila krém, demontovala víčko a zamastila celou postel:) Další den se pak vydala na průzkum pod stůl, což je její oblíbená destinace. U židle pak našla vodu v pet láhvi, nelenila, odšroubovala i tu petku, celá se polila vodou a spokojeně si mokrá v té kaluži vody lebedila.

Pořád doufáme, že si Val zamiluje kočárek, ale zatím to tak není. Hlukobý už je jí těsný, nelíbí se jí, že se tam nemůže plazit, otáčet a lozit. Faktem zůstává, že i výhled je na bodu nula, a tak tam naříká a zlobí se. Sporťáček taky nebudí valný ohlas. Myslím, že tam Valince zase vadí pásy, ale ty jsou už naprostou nutností. Nevydrží totiž minutu v jedné poloze, pořád sebou šije, mydlí a hemží se.

Největším problémem je uspávání. Tatínek uhoupává, maminka kojí a babička zpívá, chová a vozí v kočárku. Každopádně to často trvá velmi dlouho a Vali má většinou vyspáno dřív, jak za hodinku.

V tomhle je zlatá Natálka. Ta po obědě spinká tři hodiny a nic a nikdo ji neprobudí. Jenže ta spinkala dobře vždycky. Jako miminko byla vyloženě kočárková a spinkací. Ono každé dítě je opravdu úplně, ale úplně jiné. Originální a jedinečné. Je to tak správně. Vždyť jinak by byla na tom světě úplná nuda:)