Natálka bude mít v říjnu 3 roky a dělá nám radost. Spinká bez plínek sama ve svém pokojíčku a maminku volá v noci už jen vyjímečně. Taky si umí krásně uklidit hračky, po obědě tři hodinky spinká a vůbec....člověk se s ní už na všem domluví.
Každé ráno se mě ptá: "Co budeme dělat, maminko? Kam pojedeme?"
A taky na všechno říká: "Já vím, maminko"
Poučuje, nabádá, radí, rozumuje a je moc roztomilá. Máme dvě Natálky. Jednu hodnou a jednu zlobivou. Děláme čáry máry fuk, aby ta zlobivá Natálka už šla pryč.
Jezdíme s Nanuškou na brusle, protože si narozdíl od Valinky moc ráda pohoví v kočárku. Jezdíme spolu taky rády na kole, naposledy jsme ujely 40 km. Cestou si povídáme a zpíváme, aby nám to rychleji uteklo. Minule jsme si celou cestu do Šternberka notovaly: "Kláro, jak to s Tebou vypadá..."
Natali má teď výbornou češtinu, říká třeba: "Počkej, maminko. Já tady nemůžu stojat. Že mi neutekneš? Já Tě pak dospěchám:)"
Neustále se ubezpečuje, jestli ji mám ráda, jestli ji nikomu nedám a jestli je pořád moje sluníčko. Na oplátku mi pak ty hezké vetičky zase vrací zpátky, někdy je prostě Roztomiláček. Včera mi říkala, že jsem její štěstíčko, že si mě přála, že chce být moje pomocnička. Před spaním ji totiž někdy vykládám, že jsem si přesně takovou zlatovlasou holčičku vždycky přála.
U dětí je krásné, jak se ta darovaná láska bez podmínek vrací.
Tyhle fotky jsme pořídily, když jsme byly s holčičkami na prázdninách u babičky. Bylo to jako vždycky all inclusive, děti měly maximální péči a já jsem měla hodně času na sport, který mi vyléčí všechnu únavu. Co víc si přát?
Skoro se nám nechtělo domů...:o)
Žádné komentáře:
Okomentovat