Natálka slaví své 7. narozeniny

Ovečka moje...vyrostla nějak moc rychle. Je to taková chvilička, co jsme si ji dovezli z porodnice. Tehdy byla ještě jedináček a bylo na ni tolik času. Všechno se točilo kolem naší malé Nanušky. Celý náš svět. Bylo to nejhodnější, nejklidnější miminko, spoustu věcí se naučila snadno, lehce, jakoby tak mimochodem..nápodobou, pozorováním. V 11 měsících začala chodit a ve 2 letech nám už všechno pověděla v krásných větách. Není tedy divu, že mateřství mi přišlo jako brnkačka. Všechno šlo tak nějak samo. Přirozeně, jednoduše, spontánně. Nanuška byla takové "bezúdržbové dítě" s vyzrálou duší, vrozenou empatií, nadáním a intelektem, který sváděl k tomu očekávat od ní tak nějak víc...

Je to holčička, která si drží svůj odstup, ale když se pak k někomu přimkne, je to pouto trvalé. Pokud ji dotyčný ze života zmizí, stýská si a nezapomíná....

Ve školce byla takový malý guru, na jehož názor čekalo dalších 10 dětí a paní učitelka nás někdy vítala větou... "Natálko, jdeš do divadla nebo plavat? Děti čekají, až jak se rozhodneš Ty:o)"

Když byly Natálce 2 roky, narodila se Valinka, a když ji bylo 6 roků, přišla do naší rodiny ještě Sofinka. Natálka se musela rychle naučit dělit se nejen o mou náruč, ale i o velký díl mého času, mé pozornosti, mé trpělivosti, zkrátka o všechno. Je to má pomocnice. O mladší sestřičky se umí dojemně postarat. Valinku obstará, pomůže jí s oblékáním, s obutím, vlásky ji umyje a taky načeše. Často se s ní spiklenecky domluví třeba na tom, aby si zařídila spaní s tatínkem v pokojíčku, zatímco Natálka vleze do postýlky k mamince:) Slíbí ji za to odměnu, kterou Vali najde ráno pod polštářem. A Valinka na to slyší!!:) Ráno se mi pak naskytne nezapomenutelný pohled. Vousatý tatínek nacpaný v bílé postýlce s nebesy, ramena vtěsnaná přesně mezi mantinely, které zajišťují dětem ochranu:)

Před spaním čte Nataška pohádku tak věrohodně, že by nikdo nevěřil, že ještě "číst" neumí. Má krásnou slovní zásobu a věty vypouští plynule, lehce a hladce. Sofinku někdy dokonce uspí, ale rozhodně ji dokáže vždycky rozesmát. Rozřehtá ji tak, že to naše miminko se zalyká smíchy a pak vydatně škytá:) To nikdo jiný neumí.

Ještě pořád je oddaná. A tolik potřebuje maminku a tatínka! Bojím se toho, až i tohle období bude za námi! Ještě si chce vylézt do náruče a obejmout. Ještě chce pochovat a mazlit se a pusinkovat před spaním. Ještě stále si chce šuškat tajnosti. Ještě se nezačala stahovat do vlastních sfér, do světa, kam my rodiče nemáme přístup.

První školní léta jsou tak trochu líbánky. Jasně, občas je neklidná, hašteřivá, přetažená a téměř každé ráno se jí nechce z pelíšku ven. Má svůj vlastní názor, hledisek a námitek ke všemu možnému. Umí použít svůj jazyk ostře a jednoznačně nejen k argumentaci, ale i ke zpochybňování. Někdy to zkrátka bodne a zamrzí. Ale přesto, tahle kombinace trošku většího dítěte, které umí dobře formulovat své myšlenky a ve kterém se probouzí povědomí o okolním světě, o tom, co se děje všude kolem, a důvěřivé lásky malého prcka k rodičům, je prostě neodolatelná. Chtěla bych zastavit čas, udržet ji ještě dlouho v takovéto podobě. Nezbývá ale, než si zvyknout. Je to jen zahřívací kolečko pro žhavé pubertální diskuze. Dobře to vím. Právě proto chci zastavit ten čas:)

Naty moc ráda maluje a sportuje. Vypadá to, že na co sáhne, to ji hned jde. Taky ji moc baví jazyky. V první třídě ji k angličtině přibyla španělština. Z kroužků si vybrala jezdecký oddíl, žonglování a výtvarku, kterou má docela intenzivně - 2,5 hod. týdně.

Ráda zůstane na noc u sestřenky a je ráda, když někdo spí i u nás:)) To má pak večer plně ve své režii. 

My dospělí jsme v neustálém poklusu. Umýváme nádobí, něco sháníme,telefonujeme, píšeme maily - a někde v těch turbulencích své rostoucí květinky ztrácíme. Přesto dobře víme, nakolik je dětský svět vzrušující. Víme taky, že když teď dokážeme naslouchat, uslyšíme většinu odpovědí na své otázky...A naopak...když jim nenasloucháme - jednoho dne přestanou naslouchat oni nám..