Lentilky: Na našem nebi se rozsvítila třetí jasná hvězdička

Sofinku přenáším a to čekání trvá už neskutečně dlouho. Cítím, že příchod našeho miminka je už blízko a přesto se mi to zdá ještě vzdálené...Teď porodím dítě, myslím si a jsem vzrušená očekáváním. Chci to zvládnout sama. Chci být v kontaktu se svých tělem a s děťátkem a chci mu pomoct na svět vlastními silami. Chci rodit, ne aby mě někdo odrodil. Chci cítít vůni vody, krve a života. Chci být přítomná v tom krátkém okamžiku trvajícím věčnost. Bolest, kterou jsem při předešlých porodech cítila, nebudu cítit jako utrpení, ale jako sílu, moc, příliv energie. Ostatní děti spí. Všude panuje klid a mír, kromě mého nitra, neboť tam se odehrává cosi magického. Cítím se jistá a bezpečná, vím, jak budu rodit...všechno to zvládneme spolu doma, v klidu a tichu...Zvládneme to bez rušivých monitorů, kontrol, zářivek, sester a doktorů....do porodnice pojedeme opravdu "jen porodit". "Nanečisto" jsme si to vyzkoušely už v sobotu, pak ses rozhodla svůj příchod ještě o tři dny odložit....Teď je úterý odpoledne a já vím, že se už brzy uvidíme:)

Myslím na tu maličkou uvnitř svého těla, na naše poslední společné chvíle, kdy jsme ještě "jedno tělo".

"Copak asi cítíš, Srdíčko moje? Už naposledy jsi namačkaná u mě v břiše. Brzy opustíš mou dělohu a začne tvá vlastní životní pouť. Tvé maličké nožky ještě nezanechaly otisk v čerstvém sněhu, ale uvnitř mě jsi zanechala stopy, které nebude nikdy možné vymazat. Jsi poznamenána mnou a já jsem poznamenaná tebou a společně se spolu vydáme i do téhle zimní noci..:)

Olomoucká porodnice, úterý večer, 18. ledna 2014, 3240g, 51 cm
Příjem: 21:14, čas porodu: 21:24 hod.

Sofi je na světě! Znepokojená vrásečka mezi obočím. Intenzivní temný pohled. Nádherná holčička ulepená plodovým mázkem a trošku zakrvácená. Malinkaté tělíčko. Na hlavičce husté tmavé vlásky. Moje holčička! Chovám ji v třesoucích se rukou. Čichám k ní. Ta vůně je pro mě nejsilnější vzpomínkou na to náhlé zamilování se. Najednou objímám ten maličký zázrak, který jsem nosila devět měsíců pod svých srdcem. Je to perfektní malá holčička, dívá se na mě a dýchá v mém náručí!! Je to okamžik, který už nikdy nic nepředčí.

Bezpečně poznávám ty malé patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, nastavuji jim své dlaně a prohlížím si ten dokonalý zázrak stvoření:) Cítím velikou nekonečnou lásku a vděčnost...holčička, o které jsem celé 4 roky jen snila, je konečně na světě:)

Sofi má špatnou saturaci. Drobné potíže s dýcháním a nízkou teplotu. Je mi zima, celá se třesu a nedokážu to malé srdíčko zahřát, přestože bych moc ráda. Hodinu si užíváme vysněný bonding a pak musí Sofi na pár hodin do inkubátoru, aby ji dali kyslík a zahřáli na 38C. Ráno už budeme spolu...sedím u inkubátoru, dojatě si Tě hladím a čekám, než si Tě budu moci znovu pochovat:)

V pátek se panu doktorovi nelíbí Tvá barva. Říká, že jsi "světle zelená" a místo propuštění domů Ti berou laboratoř a zjišťují vysoké CRP. CRP 19. Infekce:(

Dostáváš kanylku do hlavičky a já nemůžu dělat nic jiného, než tu být stále pro Tebe....Dávají Ti gentamicin a ampicilin a já trpím s Tebou a jen doufám, že už budeš brzy v pořádku.
Sestřička říká, že chceš mít maminku první dny jen pro sebe, aby ses nemusela dělit o pozornost se sestřičkami doma.