Natálka slaví 6.narozeniny

11. říjen 2007....a tolik neznámých emocí....Dlouhé odpoledne, prožité 10. října, předlouhá, nekonečná noc...všechno vnímám už jen v oparu bolesti a neskutečné agónie. Pak zázračně přijde nové ráno, které nás vysvobodí, obdaruje a naplní úžasem.

Vytoužená Natálka je konečně na světě a je to láska na první pohled! V prvních dnech je hodně podobná tatínkovi. Takový malý odlitek.

První rodičovský rok je taková magická cesta. Čas se najednou chová prapodivně. Někdy utíká. A jindy jde úplně pomalu. Člověk je k prasknutí naplněn štěstím a do očí mu stoupají slzy, když pomyslí na to obrovské, co se stalo. Zároveň je uvnitř trochu smutný, změklý úzkostí a neklidem.

Život s Nanynkou je nádherný, jednoduchý, srozumitelný, má svůj řád, svá pravidla a své nezapomenutelné chvilky. Jste-li obdarováni zdravým dítětem, které krásně jí, spí, vyvíjí se a komunikuje, už si ani nemáte co dál přát...Máte miminko, které se všechno naučí jednoduše, snadno, třeba jen tím, že se dívá a pozoruje. Život je najednou neuvěřitelně snadný a přehledný, priority důkladně seřazeny a vděčnost se rozlévá někde v blízkosti vaší duše...

Natálka nás každý den učí, co  je v životě skutečně důležité a jaké to může být, když lidé dokáží naplno probudit "své třetí oko". Svou empatii, nacítění, soucit, diplomacii, lásku, upřímný smích, radost, vděčnost, vnímavost, starostlivost a blízkost. Z malých barevných čaker je najednou roztomilý sněhulák, který se točí přesně v tom rytmu, který je vám příjemný.

Pro mě je to taková holčička za odměnu, malý průvodce životem, který mi přinesl do života velký smysl a touhu být lepší, než jsem.... Každý den se od ní něco malého naučím a každý den si říkám, že zítra pro ni budu lepší máma, než jakou jsem doposud dokázala být... 

Ve školce má tři vážně nápadníky, kteří ji poskytují přesně to, co každá malá slečna doopravdy potřebuje. Obdiv, uznání, dostatek pozornosti a náklonnosti. Jeden večer se mě ptala, jestli by si je mohla vzít všechny tři. Nerada by totiž někoho zarmoutila:)

Je to taková malá maminka, která vzorně pečuje o panenku Viktorku, ale ještě daleko víc o naši Valinku, se kterou se dá v dobrém  vyjít jen tehdy, zapojíte-li všechny výše zmiňované "atributy lásky".
Kupříkladu včera večer byla Valinka velmi lítostivá a nepříjemně rozladěná jen proto, že si myslela, že do rána Nanynka nějak zásadně vyroste! Nemohla se smířit s tím, že Naty má dřív narozeniny, než ona! Takové bezpráví, jak jen Vali k tomu přijde:))

Nany je společenská, stále velmi hravá, pohybově nadaná, talentovaná, plná radosti, dobré nálady, citu, ale i obav, úzkostí, lítostí a strachu. Holčička, která se ráda baví o tom, co bylo a je klidnější, když přesně ví, co bude. Řeší minulost i budoucnost, ale při tom všem si dokáže užít i přítomnost.

Má své nezapomenutelné hlášky typu: "Přišel ke mně smutek" a "Proč si utíráš tu moje bezva pusu?" a "Ti, co jsou v televizi k nám můžou přijet? Ne? To je uzavřená krabice?"

Natali si moc přála chodit do plavání, taky chodí do angličtiny a do baletní přípravky. V zimě by chtěla poprvé zkusit lyžování. Je to malá slečna, která si stýská po kamarádech, co odešli ze školky do školy, kamarádka, která se snaží být férová a velkorysá.

S Valinkou začaly spát před týdnem ve svém pokojíku, kde se už konečně v noci nebojí a krásně spinkají celou noc. Byl to běh na dlouhou trať, který měl spoustu zastávek, vyhýbek a zatáček. Mnohokrát jsme byli už skoro v cíli, ale zase jsme se vraceli zpátky na start a vybýhali se tak opatrně, abychom se vzájemně neodřeli. Teď už jsme snad přesně tam, kde jsme v tomhle čase měli být a já si zkouším zvykat na to, že v noci už necítím u sebe v bezprostřední blízkosti svá dvě kuřátka. Nakonec je to asi těžší pro mě, než pro holky. Někdy v noci, když nemůžu spát, tak se za nimi chodím dívat a říkám si, jací jsou to krásní andílci a proč jen tak šíleně rychle rostou....???