Život dětí není jen radost a pohoda, ale i smutek, strach, žárlivost, stesk, osamělost, nepochopení - situace, které těžko zvládá dospělý.
Naše Natálka kupříkladu těžko zvládala změny související s prázdninovým režimem školky:)
Najednou neměla své pevné místo na slunci. Své lehátko, svou skřínku s dortíčkem, svou paní učitelku, dokonce ani stejný denní program.
Jedno odpoledne se takhle vracíme z venkovní procházky, všichni už unavení a hladoví. Čekáme, až nám přijede výtah, když tu najednou vidím, jak si Natali odhodlaně opře o své kolo, dá si ručičku vbok a praví: " Tak podívej se, maminko. Domluvíme se na tom, že Ty mě už nikdy o prázdninách nedáš do školky a já Tě budu milovat, hladit, masírovat, chránit, všechno uklízet, hezky si hrát s Valinkou a se vším Ti budu pomáhat....(prstíček putuje směrem k Ráďovi) a to platí i na tatínka! Jestli mě tam ale dáš, tak nebudu dělat nic!
Jen jsem valila oči a myslím, že jsem se tehdy nezmohla na jediné slovo. Co na tohle chcete říct???:))
Valinka si zase ráda prosazuje svou a k dosažení cíle neváhá použít čehokoliv:)) Starší ségry se rozhodně nebojí, je to takovej malej peklíček, jak říká Řáďa.
Nedávno si holky hrály spolu v pokojíčku a po chvíli se ozval pronikavý pláč. Natálka si hladí prokousnuté lýtko s otiskem Valinčiny zubní karty a pronikavě pláče. Val pro jistotu nasadí taky vřískot, protože už dobře tuší, že na pochvalu to nebude. A co je lepší obrana, než zase jen hlasitý útok, který jen tak nepřekřičíte, že?? Vali je moc chytré děvčátko. Jen přemýšlí o kus později, než koná:)
Celá situace se za chvíli uklidnila, ale stejně jsem byla neustále ve střehu, protože dobře vím, že Natálka ráda "srovnává" účty v dobře známé rovnici, na kterou nejsem příliš hrdá (že by chyba ve výchově??o:)) - oko za oko, zub za zub.
Najednou slyším, jak Natálka říká Valince: "Valinko, uvědom si, že už Ti narostly zoubky, a že mě moc bolí, když mě takhle kousneš! Já se tady o Tebe celý den starám, krmím Tě, dávám Tě vyčůrat na nočánek, hraju si s Tebou, půjčuji Ti svoje hračky, mám Tě ráda, jsem na Tebe hodná a Ty mě potom takhle kousneš!" Po téhle "výchovné" řeči odešla Naty na terasu a s něčím si tam začala hrát. Val šla "do sebe", stála, nic neříkala, pak přiběhla za Natálkou na terasu, pohladila ji, dala ji pusinku a říká: "Nanynko, pomiň, já netěla". (Skála by při tom výjevu pukla....Jak dojemné ty děti někdy umí být:))
Žádné komentáře:
Okomentovat