Valinka má 87 cm,11 kg, 2 roky a 9 měsíců

Valinka je moje panenka maková.Když jsme jen spolu, nemáme jediný problém. Na všem se domluvíme a přizpůsobíme se jedna druhé. Čekají nás poslední 3 měsíce,než Vali půjde do školky. Už tam má dokonce "zamlouvenou" i skřínku - s kytičkou. Je to pro mě moc divný pocit a nechce se mi ji tam ještě dávat. Přijde mi hrozně maličká. Ještě pořád vypadá jako vyspělé, sotva dvouleté dítě. Je drobounká, voňavá, roztomilá a hubená, s titěrným obličejíčkem a zlatýma vláskama. Piškotek. Brambůrka. Brouček Bubuhouček. Bobšík. Valšíček. Andílek maličkej. 

S jídlem je to pořád stejný boj. Jí maličko a jen pár vyvolených věcí. To ostatní "ještě nemá ráda". Když ji dávám "poslední" lžičku, svírá tu svou maličkou srdíčkovou pusinku, odvrací hlavičku na druhou stranu a přesvědčivě tvrdí, že ta předtím už byla "ta poslední lžička".

Valinčina pediatrička, která dělá celostní medicínu tvrdí, že to Valinčino nechutenství je způsobeno tím, že má plný žaludek hlenů. Opět zkoušíme vypustit mléko a mléčné výrobky a kapeme přírodní kapičky od Diochi na povzbuzení chuti k jídlu, na odkyselení, na podporu slinivky. Snad budeme mít nějaké výsledky. Užívá i koloidní minerály, snažím se vařit jen čerstvé jídlo, ale někdy mě to přijde po 2 lžičkách, které do ní dostanu, jako marný boj. Polévky, které měla ráda, teď nechce. Někdy jí tam vadí mrkvička, jindy petržel..., vždycky si najde nějaký důvod. Má ráda vařené maso, (z kuřecího vývaru), vajíčka, mléčné výrobky (které nemůže), řízky a bramborovou kaši. Sní přesnídávku, ale u té si musíme hrát, povídat nebo číst. Krmení je boj a jsem moc zvědavá, jak to bude ve školce....

Vali se výškou a váhou pořád drží u 3 percentilu, Natálka je u 30, což mě upřímně trošku překvapilo, protože Nany se teda najíst nestydí:)

Jediná jistota mého života je náš každodenní rituál, kdy naše holčičky, (vítající se po příchodu ze školky stejně dojemně, jako se ze setkání radovaly i Xixaovy děti), se nejpozději do deseti minut pohádají kvůli naprosto jakékoliv pitomosti:)

Každopádně už jsou to i parťačky, za což jsem moc ráda. Natálka Vali oblékne, pomůže ji s obouváním botiček, s krmením, čte ji pohádky, bláznivě se spolu pořád chichotají a Vali pak nezadržitelně škytá:) Většinou to skončí pláčem, což se dá očekávat:) Mají svůj dětský a krásný svět. Jednou z her, která nepatří mezi mé oblíbené, je hra na miminko. Vali dělá miminko a Natálka maminku. Vali pak vydává zvuky, které tahají uši a Natálka ji utěšuje. Přijde mi, že takhle se nám Valinka moc nerozvíjí:) Lepší variantou je, že každá má své miminko/panenku, většinou Sofinku a Anetku. Panenky pak nosíme všude s sebou, holky je ve výtahu pro pobavení spolucestujících přikládají k prsu a vydatně kojí:) Kočárky máme tři, ale zřejmě to není dostatečný počet, protože se o něj neustále handrkují.
Vali ráno vstává a hned hlásí, jestli se vyspinkala dobře (dřív říkávala "božde") nebo taky ne. To pak mrčánkuje a říká, že má "špatnou náladičku".
Pořád se ještě utěšuje tím, že mi dává ručičku do výstřihu.  Nejspíš pozůstatek kojení. Usíná s ručičkou na mých prsou, a když ji není dobře, hledá tam hned útěchu. Dělá to mě a babičce Lidunce taky. (Vždycky mě ještě nezapomene informovat, že "babičce to nevadí":)) Dřív říkávala "nedadí", ale teď se rychle v mluvení zlepšuje.) Mně to někdy vadí, hlavně ve společnosti, ale vím, že i tohle naše "intimní pouto" jednou skončí a chci si ho ještě užít. Vím, že na to jednou budu ráda vzpomínat.