Májové radosti

Vali je prostě číslo...Moje maminka říká, že to měl být kluk. Tohle je poslední záběr s nerozbitými kolínky. Léto teprve začalo a já už jsem si tuhle říkala, že kraťasy, šatičky a sukýnky asi na řadu letos moc nepřijdou. Jakmile má Val holá kolínka, je za chviličku odřená tak, že nevím, které bebínko foukat dřív. Nicméně, pokud má kraťasy nebo šaty Natálka, nehrozí, aby Vali vyrazila v kalhotech. I pokrývka hlavy musí být většinou shodná. Stane-li se, že to nechce "srovnávat" Valinka, postará se o to pro změnu Nanynka. Člověk se s dětičkami fakt nenudí.

Jaroušek bude mít letos v červnu 3 roky. Váží 22 kg a měří skoro totéž, co Natálka. Vali je mladší o půl roku:) Nikdo nechceme Járu zbytečně naštvat...:)

Musím říct, že Jára holky chrání před ostatními dětmi. Říká jim výhrůžně: "To jsou moje kamarádky!"

Natálku teď ve školce moc chválila učitelka logopedie, která zaskakovala při odpoledním hlídání. Říkala, že se ještě snad nesetkala s tím, aby čtyřleté dítě mělo tak velkou slovní zásobu a tak brilantní výslovnost. Mudrovala nad tím, jak rodiče dávají děti plavat, lyžovat, tančit, vozí je na angličtinu a do baletu, zatímco v češtině má dítko propastné mezery. Říkala, že ji Natálka nesmírně potěšila:) Dmula jsem se pýchou, přestože dobře vím, že Natálka lidi uchvacovala svou výslovností a slovní zásobou už ve 2 letech :) Valinka má taky bohatou slovní zásobu a pusu nezavře, jak je den dlouhý. Ta výslovnost, pravda, ještě brilantní není, ale ono se to poddá:)

Z Járova stolování máme s Ráďou většinou zážitek na celý týden. Nahrne dva pribiňáky takovou rychlostí, že nemůžete, než jen zírat. My pořád krmíme přesně tak, jak se to nemá. S knížečkou, teď nově s kalkulačkou, vkládáme tvary, skládáme dřevěného medvídka, malujeme si a tak nějak u toho jíme. Je fakt, že se Vali budí s hláškou: "Něco papat", ale pak tomu stejně moc nedá. Má svých oblíbených pár favoritů, která většinou sní bez větších obtíží, ta nová jídla většinou pro jistotu ani neochutná. Jídlo ji nebaví, nudí ji, takže si na něj musíme vyhradit dostatek klidu, času, trpělivosti a pak to jde. Minule jsem zastihla svoji maminku, jak klečí s Valinkou pod jídelním stolem. Val si skládala lego a maminka ji nepozorovaně zkoušela vpravit do pusinky vajíčko. Pohled to byl nezapomenutelný...

Valšíček teď ráno dlouho spinká a pak volá: "Mamíííí, pojď si mě najít:o)". Schovává se pod peřinu a sotva přijdu, tak se směje a říká: "Viomědálo?" (Víš, co se mi zdálo?) Napřed vždycky říkala, že spadla z  auta ("já padla auta"), ale pak jedno ráno říká Nanušce. "Viomědálo?" A Natali na tu suše a znuděně: "Jo, žes vypadla z auta." A Vali dotčeně: "Neee, ja nedokala po mamince:o)" (Nedočkala jsem se maminky:) Teď to různě upgraduje na to, jak se nedočkala tatínka, ale nejčastěji se nemůže dočkat babičky a dědy. Je legrační a obdivuhodné zároveň, jak tak malé dítě rozumí významově poměrně abstraktnímu slovu "dočkat."

Valinka je úžasná, jak ze dne na den přešla z plínky na nočník. Nehody se dějí výjimečně, většinou jen, když se zlobí a vzteká, protože to Vali umí náramně, ale pak je z toho upřímně nešťastná. Nesnáší, když si počůrá nožičky a je z toho tak vedle, že ji musím ujišťovat o tom, jak to nevadí, a že se to může stát...Jak říká Val: "Nedadí, pavíme!" (Nevadí, zpravíme.) I noční pleny zůstávají suché, z čehož jsem přímo nadšená! Včera se Valeri vzbudila o půlnoci, sedla si v postýlce, (ve které už chce i výjimečně sama spinkat a dokonce v ní chce sama někdy i usnout, což je velký pokror) a řekla, že chce čůrat. Pak zase krásně usnula, prostě idylka! Dokonce i Natálka začala sama spinkat ve své posteli. Kdysi tam už spinkala, ale pak měla dlouhé období, kdy v noci bloumala bytem a pořád chodila za mnou....Většinou jsem se vzbudila pod tlakem Valinky, která mi ležela na klíční kosti, ručičku na prsu (toho se jen tak nezbavíme, je to taková náhražka kojení) a Nanynky, která mi ležela na břiše. Dlouhou dobu pak spávala Nany v malé postýlce s náma v ložnici, aby nebyla v pokojíčku sama. Val spávala uprostřed mezi náma, což mám moc ráda. To její teplo, dech, vystrčený zadeček, když leží na bříšku... Pořád spinká jak miminko. Natali si přestala kousat nehty, začala spávat ve svém pokojíčku a zůstalo už jen  zdlouhavé usínání večer, kdy ležíme spolu ve velké posteli a holky se přetahují o mou pozornost.

Na fotce je Vali s Miškou, které budou v říjnu 4 roky a s Adélkou, která měla teď rok.

U Andrejky a Járy v Toveři.... idylka po školce, pro rodiče i děti:)

Andrejka bude mít v září 6 let, Jarda v červnu 3 roky, ideální parťáci:o). Včera přijdu děti namátkově zkontrolovat do pokojíčku v prvním patře domu, kde si "ukázkově" hrají. Jarda leží na posteli, kraťasy u kotníků.....Říkám mu: "Járo, co ty kalhoty? Proč jsi nahatý?" A Jára: "No, holky mě budou ošetřovat...." Já vždycky nevěřím vlastním očím:) Minule jsem holky překvapila, jak mažou naprosto nehybného Járu na intimních místech testrama parfémů, co Andrejce dovezla Leňa z dovolené na Bali! No a do třetice zážitek na tohle téma... Není to tak dávno, co přiletěl vřeštící Jarda chodící zrovna ten den "naostro" s vřískotem, že mu Natali přiskřípla bimbase do zipu u džín! To nám to brzy začíná! :o)

Jejich maminka, milá teta Lenka:)

Vali ukořistila u dětí někde v pokojíčku včelího broučka, který zpíval a byla z něho tak nadšená, že ho snad hodinu nedala z ruky. Musím říct, že to je snad jediná zvukomalebná hračka, která mi nevadila ani po hodině neustálého: "Na políčku v jetelíčku...."Valerinka má teď úžasné období, kdy si vydrží sama hrát celé hodiny, nechá mě vyžehlit, uvařit, uklidit...Nejraději si skládá puzzle, i ty malé. Je u toho úplně soustředěná, spokojená, klidná. Jakmile doskládá, má neuvěřitelnou radost. Pak se všichni podíváme a začíná se znovu.
Včera jsem měla schůzku s jednou paní. Než jsme něco vyřídily, hlídala Valinku maminka té paní, kterou jsme viděly poprvé.Val ji okamžitě říkala "babi", lezla jí po klíně a brala ji za ruku:) Po Natálce, která si ode všech drží kilometrový odstup, je to pro mě Valinčino žoviální chování tak trochu nezvyklé. Paní dělala 10 let v jeslích a uprostřed rozhovoru přiběhla za mnou a říká: "To vaše dítě je geniální! To jsem za celou dobu v jeslích nezažila, aby takhle malé dítě umělo skládat tak malé puzzle! Pojďte se podívat, co dokázala. Vždyť ten motiv viděla poprvé, to není možné!!!" :o) Nijak mě to nepřekvapilo, ale paní byla tak nadšená, že jsem se podívat šla. Vali si spokojeně skládala "Pošťáka Peta", spokojená s novou "babičkou", po mamince se vůbec nesháněla. Začínám si skoro myslet, že jediné, co ve školce nepůjde úplně samo, bude zase jen to "jídlo":o)