Nemocná Valinka

  

     Náš letošní prosinec měl hodně rychlé tempo a já jsem si tajně přála aspoň dva "pyžamové dny". Dny, ve kterých bychom mohly být s Valinkou jen tak doma a nemusely jsme nikam jezdit, nikde chodit, nic zařizovat. Říkala jsem si, že se budeme válet v posteli, číst si pohádky, hrát a prostě jen tak odpočívat.... 

     Minulou středu, na cestě ze cvičení, začala Vali zvracet.
To je u nás, bohužel, už tak nějak "normální". Naše holčičky zvrací často. Z velkých emocí, ze vzteku, z radosti, ale i z nachlazení a kašlání. Hleny se tlačí ven i touhle cestou, přestože už obě dvě umí hezky smrkat. Ten den se to ještě opakovalo a já doufala v jednodenní střevní virózu.

     Další den začal nadějně, ale odpoledne se ke zvracení přidaly i bolesti bříška. Pak vše odeznělo, nadechli jsme se a trošku uklidnili. K večeru přišla první teplota a znovu velké zvracení.
Chvilky, kdy bylo Valince zle, se střídaly s obyčejnými půldny, s chvilkami, kdy byla Val veselá a zase plná  energie. S Natálkou se honily po bytě, pištěly a kramovaly a já jsem říkala, že už máme vyhráno. Pak se to všechno znovu opakovalo:o( Aby toho nebylo málo, přidal se ještě noční, vyčerpávající kašel.
Zkusila jsem přírodní antibiotika, vlažnou sprchu, špekové zábaly, které vždycky pomohly, ale holky je nesnáší.

     Včera jsem Valušce říkala, že ji sundám ten špekový zábal, co má a nový už ji nedám. Pohladila mě těma horkýma ručkama, vděčně a dospělácky se na mě podívala, dala mi pusinku a řekla: "Kuju, maminko, honá..."  

V pondělí odpoledne nastoupila obrovská zimnice a horečka přesahující čtyřicítku.
Vzala jsem jen to nejnutnější a utíkaly jsme k doktorce. Pediatrička našla v moči krev a bílkovinu. Diagnostikovala zánět močových cest a okamžitě nasadila antibiotika - Bisetoptol:o(
Dostaly jsme i diazepamové čípky, aby se předešlo fibrilním křečím. Stalo se tak přesně to, čeho jsem se bála nejvíc. Do zhuntovaného, ztrápeného tělíčka se dostane spousta chemie:( Vali skoro nejí a dostat do ní deci pití, je velký problém. O tom, jak odmítá antibiotika a čípky, měření teploty, vlažné koupele, obklady, laktobacilky, které má za normálních okolností docela ráda, je asi zbytečné psát. Chce jen maminku, ležet a spát. Nemůžu se od ní hnout, jinak je okamžitě vzhůru. Je zbědovaná, ztrápená a apatická.

     Zbědované jsme vlastně obě. Vali to cítí a v noci mě pusinkuje, hladí, tulí se a říká mi: "Maminko miá". Taky je mi milá, moc milá a sdílet to její trápení, je pro mě hodně těžké. Každá máma to zná a možná i musí zažít. Letos se mi bude těžko hledat vánoční klid a pohoda....

     V pátek máme kontrolní laboratoř a tak nám nezbývá, než se upřímně modlit, aby byly výsledky lepší. Pro začátek by možná stačilo, kdyby už neměla ty šílené zimnice a následné horečky. Pediatrička mě ubezpečila, že bolesti mít nemusí, ale Val si tak často drží bříško nebo ručičky, které křečovitě spíná jakoby k modlitbě, že tomu moc nevěřím.

     Ježíšku milý, letos pod stromečkem nechceme nic, než  zdravou Valinku, která se zase bude smát a dělat všechny ty její roztomilé hlouposti...