My se vlka nebojíme

--

S Natálkou jsme v neděli poprvé společně vyrazily do Moravského divadla.Vzaly jsme s sebou i Karolínku, Natálčinu velkou, 9-tiletou kamarádku.

Odjezd z domova byl trošku pod stresem, protože jsme úplně podcenili Valerinku, která rozhodně nechtěla  "divadelním" přípravám jen přihlížet. Vali se chce  všeho účastnit a kompromisy nepřipouští. Mysleli jsme, že ji postačí nabídka procházky, pohádky, společného hraní s tatínkem...Zkrátka, doufali jsme v nějaký ten drobný úplatek. Val trvala na botičkách a bundičce. Vyhověli jsme jí, snažíce se klást minimální odpor a nerozněcovat tak oheň.V garáži, poté, co zjistila, že ji do auta neposadíme, to celé vygradovalo a trvalo to prý hodinu. Ráďa na tu nelibou scénku v živých obrazech vzpomínal ještě v úterý.

Příští neděli, když jsme šly opakovaně na jiné divadelní představení, jsme to už udělali chytřeji a lépe. Před devátou ranní jsem vypravila holčičku i tatínka na nedělní procházku a přípravy vypukly až poté, co jsme Valince s Natálkou zamávaly. Člověk se zkrátka pořád učí:)

V divadle se k nám přidala ještě Nelinka.