Z tohodle dne v aquparku v Olomouci budu mít zážitek až do smrti. Dokud jsme hlídala jen Valinku, bylo to v pohodě. Po čtvrté hodiny mi Ráďa dovezl ze školky i Natálku, aby si taky holčička užila dětí a koupání. Faktem je, že zrovna chodila do náhradní školky na "Čapka Choda", kde mají úžasnou záhradu s velkým bazénem, který dětem v létě napouští. Takže přijela už vlastně "vykoupaná".
Věci jsem ji dala na deku, která byla vzdálená snad půl kilometru a s pokynem, že nesmí na krok z brouzdaliště, aniž by mě informovala, kam jde, jsme vlezly do vody. Všude mraky dětí, lidí, nebylo tam k hnutí...
Pak kojím Valinku, očima hledám Natálku a ona tam není!!!!! Hystericky běhám s Valinkou v náručí kolem brouzdaliště i velkých bazénů, ječím její jméno, běžím za plavčíkem, který se mě naprosto laxně ptá, jaké má vlasy a plavky.... Nevidím ji nikde, nejsem ničeho schopná.... U brouzdališti jsem seděla asi s pěti kamarádkama, v tu chvíli nablízku nebyla ani jediná. Nějaká paní mi nabízí, že mi pohlídá Val, než najdu Natálku. Naprosto iracionálně s tělem i myslí bezvládné loutky předávám Valinku do náruče té paní a běžím směrem k dece, s myšlenkou, že poprosím kamarádku Gitu, ať jde hledat se mnou. Doběhnu bez dechu a na dece vidím Natálku, jak si beztarostně pojídá křupky.V tu chvíli jsem ji nebyla schopná ani pořádně nařezat. Strach o děti svazuje tak, že bych tomu dřív nevěřila. Svírám Natálčinu ručku, táhnu za sebou, ještě cítím zbytky hysterie, nemůžu pořádně ani mluvit a jdu hledat Valinku, což mi zabere další chvilku. Odcházíme domů. Já s husinou, děsem v očích a s myšlenkou, že už NIKDY s nima na bazén sama nejdu! Kdo zažil, pochopí, že větší strach snad už není. Je to ještě o kus horší, než když ztratíte na chvilku dítě z očí na hřišti nebo v supermarketu. Ta všudypřítomná voda je prostě děsivá!!
Žádné komentáře:
Okomentovat