Když jsem před 3 lety rodila Natálku, byl zrovna čtvrtek. Venku bylo krásně, svítilo sluníčko, celý začátek října byl nádherný, teplý a já jsem se intenzivně modlila, abych se miminko už konečně vylouplo. Po 40 týdnech bobtnání a vskutku úmorného čekání jsem doufala v hladký, typicky příručkový porod. Přirozené nakonec na něm bylo jen to, že jsem si přirozeně nic tak děsivého nepředstavovala ani v nejhorších snech:o) Pamatuju si to pořád do posledního detailu a jsem šťastná, že jsem to mohla prožít. Jsem neskutečně vděčná za to naše báječné a milé děvčátko. Každý den za ni poděkuju, než usnu, protože vím, že láska není samozřejmost a zrození vnímám jako zázrak.
Natálka urazila od narození velký kus cesty a myslím, že je moc šikovná. Co už všechno umí?
- hodně rozumuje, člověk se musí hlídat, co před ní řekne
- má výborný orientační smysl (po tatínkovi)
- všechno si pamatuje a věci umí dát nádherně do souvislosti, což mě vždycky mile překvapí a potěší
- dokáže na chvilku zabavit Valinku, zpívá ji a tančí. Fakt je, že ji dokáže i pěkně pozlobit, pořád ji tiskne, mazlí, bere za ručky, chová a Valíšek na to prostě někdy nemá náladu..., někdy ji vezme za ručku tak, že ji tím vlastně podrazí a vysvětlovat, že Vali potřebuje ke stabilitě i ručičky, nějak nemá smysl:)
- baví ji i hrané pohádky, nejoblíbenější je Princezna ze mlejna
- moc roztomilé a sladké chvilky spravedlivě střídají chvilky odmlouvací, na řadu přišly i různé úšklebky a gesta, která se těžko popisují, zato spolehlivě vytáčí:)
- krásně tančí, cítí rytmus, je to hrozná koketka a jednou z ní budeme mít asi těžkou hlavu:)
- hezky zpívá a to i texty Dirty dancing, což je zábavné tak, že to můžeme poslouchat i několikrát dokola
- ve vzácných chvilkách si Nany dokáže sama hrát, vytváří si "místnosti" nebo si maluje, případně "čte"a prohlíží v posteli, obložená polštářkama. Stále ale převládají chvíle, kdy vyžaduje někoho, kdo by si s ní hrál, prohlížel, četl, maloval a organizoval celou tu zábavu
- spává s medvídkem, ale nelpí na něm, v noci ho ale nese v náručí, když za mnou přijde, nicméně nějakou hračku nebo věc, ke které by lnula nebo ji potřebovala mít s sebou na cestách, nemá. Zatím bohatě postačí maminka.
Ať dělám, co dělám, miluje sladké chutě, využije chvilku nepozornosti a nacpe se tím sladkým k prasknutí. Pak to na sebe sice všechno poví a společně se pak modlíme, aby se nepozvracela, protože nemá snad ještě úplně vyvinutý vratníček či co a často zvrací. Zvrací, když má rýmu, hleny, kašel, když má velkou emoci (pláč, smích), když to přežene s nevhodnou kombinací jídla, zvrací na cestách (to má, bohužel, po mě), zvrací z uzenin, ke kterým se nachomýtne leda tak na návštěvách (ve školce hned informovala učitelku, když viděla, že je k hrachové kaši párek: "Já se asi pobleju")
Žádné komentáře:
Okomentovat