Babí léto

9.9. se Valinka poprvé sama posadila a od té doby sedí pevně jako pán panáček. Hračky ji moc nebaví, zato s oblibou vyhazuje hlínu z květináčů, žužlá papuče (na ten účel má vyhrazeny dvoje nové:)), odmotává toaletní papír, kramuje ve špajzu, tahá za žaluzie, všechno cpe do té maličkaté voňavé pusinky a brousí si své dva zoubečky. Zeleninu moc ráda nemá, ovoce ji chutná určitě víc a nejradši má kašičky. Celkově ale jídlu moc nedá, dokonce se tváří, že neví, co dělat s flaškou a dudlíkem, takže pořád kojím, kojím a kojím:) Stále platí, že nejvíc mlíčka vypije přes noc, kdy je tma, klid a úplné soukromí.

Natálka byla na tříleté prohlídce. Váží 13,5 kg, měří 95 cm a takhle krásně maluje! Talentovaná bude určitě po tatínkovi, ten totiž maluje krásně, pečlivě a hlavně rád.

Bráchova Hanička slavila své desáté narozeniny 5.září,

a protože ráda čte, dostala knihu, která se dá dokonce sníst:)

Počasí nám vyšlo přímo ukázkové, byl to den jak malovaný. Natálka nám už dorostla do věku, kdy zmizí s Haničkou a Kubou a objeví se vždycky jen na jídlo, pití nebo k pofoukání bebínka. Hezký to čas:) Za ten den toho prožije tolik, že v noci ji ty zážitky pak budí:)

Krédo naší maminky zní:" Hlavně nikoho nezklamat". Nedovedu si představit, že tu jednou nebude. Je to má nejlepší kamarádka, zastánkyně, mé útočiště v nouzi. Na všechny zlobičiny naší Nanynky vždycky s vševedoucím úsměvem říká: "Je to ještě malé dítě, Marti" a mně je hned líp. Z maminky prostě čiší to laskavé babičkovství.

Holky jsou kamarádky. Občas se sice kudlí, zlobí a vzájemně se tahají o hračky, především pak Natálku najednou baví nejvíc hrkátka pro miminka, ale umí si taky docela hezky hrát a vzájemně se na sebe moc těší. Ráno po probuzení, to je vždycky lásky! Radost pohledět!

Natálka se už umí sama obléknout a svléknout, v noci mě vzbudí, když potřebuje na záchod, a když je dobře naladěná, domluvím se s ní opravdu na všem. Taky se už dokáže v autě sama odpásat. Většinou usne při cestování, a když se třeba u babičky a dědy na dvoře vyspinká, otevře si dveře a vyleze ven. Únava, nenálada, žárlivost a nevyspání naši vzájemnou komunikaci někdy sice ještě pokazí, ale tak to přece chodí i v daleko vyzrálejších sférách...

Bobšíček už je v kočárku daleko hodnější, v autě to ještě drhne, ale kočárkování se určitě zlepšilo. Už tedy tolik nešátkujeme, neklokánkujeme a nechováme.Mateřská nálada se tedy pomalu, ale jistě zvedá a zítřky jsou, myslím, nadějné:)

Vypadá to, že i Valíšek podlehne snění na houpačce. Napřed sice moc nevěděla, co od houpání čekat a trošku se bála, ale teď už ho má moc ráda.

Natali se naučila sama houpat, což je velká úleva především pro mě. Malá slečna tak konečně pochopila, co přesně znamená "natáhnout a skrčit" a je celá šťastná, že ji to tak krásně jde. Všimli jste si, jak je na dětech krásně vidět, co dokáže pochvala?? Mám vypozorováno, že u i u tatínků dělá jedna malá pochvala velké divy! Chválit by se měly ale taky maminky. Hlavně za tu Sysifovskou práci v domácnosti, která nějak nemá konce a ještě je poměrně mizerně placená.

Počasí je teďopravdu nádherné, skutečné babí léto a tak využíváme každého dne, kdy ještě můžeme ven. Podzim už sebou přináší obavu se zimy, větru, vrstveného oblečení, tmy a lezavého nevlídna a taky už nám začne se školkou jiný režim.

Je to pro mě zvláštní pocit. Přestože mi mateřská "dovolená" nikdy nepřišla překotně rychlá, stejně se mi zdá, že je to nedávno, co jsme si domů přinesli maličkou Natálku. Podle Valinky byla tak klidná, hodná, nehemživá a tak spavá! Je to chvilka a přeci je to už fakt strašně dávno. Těším se, že si od sebe chvilku odpočineme, protože jsme spolu pořád a už jen stěží rozeznáváme, která má na které větší závislost. Vím, že Nanuška už nutně potřebuje kolektiv dětí, nové vjemy, jiný druh zábavy a jsem opravdu ráda, že se do školky těší. Všude vykládá, že bude chodit do odddělení "zajíčků". Chodíme se tam dívat a pořád si o školce vyprávíme. Zvláštní je pro mě představa, že už ji nebudu mít pořád na očích, že už s ní nebudu každou chvilku.Děsí mě to a těší zároveň. Moje mateřství je celkově plné rozporuplných pocitů. Je to prostě krásné a těžké. Možná to tak dokonce má být.

Valinka je takový náš drobeček. Prcíček pán. V podzimním fusáčku do houpačky dobře pasuje a člověk se tolik nebojí, že propadne dolů.

Tak tohle je Andrejka Novotná. Je starší přesně o jeden rok, měsíc a den.

Natálku v poslední době začaly zajímat autodráhy a autíčka. Myslím, že tatínkovi geny se derou na povrch poměrně jednoznačně:)

Valinka je takový malý průzkumník. Všechno ji zajímá. Jakmile nechám otevřené dveře na chodbu, už si to tlapká chodbou. Leze už s jistotou a ráda se postaví, má-li se čeho chytit. Je rychlejší, než myšlenka a je jí všude plno.

Valíšek leze do všech možných i nemožných míst, dostane se opravdu všude. Za dveře nastrká postýlku, kočárek, hrací stoleček, pak se tam sama položí, vsune si tu svou malou ručenku těsně pod dveře a pak se začne zlobit, že nemůže ven. Je zkrátka zábavná. A taky docela nebezpečná i sama pro sebe.

Jakmile jdu koupat nebo sprchovat jednu holčičku, druhá se začne hned zlobit, že chce do vody taky. Nevím pak, kterou "koupat" dřív a jak to dělat co nejšikovněji, aby jim třeba nebyla zima nebo aby nedošlo k úrazu.

Každopádně koupání milují obě dvě a náležitě si ho užívají.

Valinka, to je naše malá Kačabka, které nevadí voda ani v očičkách a lotroviny s Natálkou ji neskutečně baví.

Večerní pyžamkování. Den se chýlí ke konci a nastává nejhezčí chvíle dne pro rodiče:) Tatínek jde ochotně a rád spinkat s Valinkou. Většinou už pak nedokáže vstát, a tak spí s Valíškem stuleným v náručí. Natálce stačí pohádka, písnička, chvilka mazlinkání a pak krásně usíná.

Tak tohle je můj " idylický" večerní program. Natálka nelení a v pyžamku pomáhá. Těším se, až mi z holčiček vyrostou opravdové pomocničky. To už budu domácí činnosti jen managersky delegovat:)

Takhle to vypadá, když uspávám bez tatínka. Ležím uprostřed a kojím Valíška, druhou ruku mám prostrčenou pod hlavou a hladím Nanynku, aby jí to nebylo líto. Hlazení Natálka vyžaduje. Říká mi vždycky: "No, tak mě už hlaď!" O něco později obě usínájí, fotím si ten vzácný okamžik klidu a chviličku si užívám toho nebeského pocitu, toho jak jsou maličké i toho, jak nás bezvýhradně milují, jak nás potřebují. Vím, že to nepotrvá dlouho. Pak odnáším Valinku do bezpečí malé postýlky a Natálku do velké postýlky v jejím pokojíčku. Má tam svého žlutého myšánka na spinkání. Ráno s ním vždycky přijde, ale když spíme někde jinde, tak ho naštěstí nevyžaduje. Je 20 hod. večer. Zprávy končí a druhá směna může pomalu začít...

Tohle je skutečná fotka, nic nahraného nebo umělého. Takhle spolu Ráďa s Leuškou spinkají pořád. Jakmile je mimoušek v náručí, spinká daleko lépe, klidněji a hlavně déle. Tatínkovi rytmus dopoledního, odpoledního a nočního mimi uspávání velmi vyhovuje a dokonce mi tvrdí, že není přespaný, i když tomu se tomu skoro nedá věřit:) Někdy mi dokonce ráno vtipně tvrdí, že je nevyspaný. Možná spíš přespaný, myslím si, ale nahlas to říkat nesmím:) Tiše mu závidím.