Lentilky: Vali už se obrací z bříška na zádička

Valinka už se obrací z bříška na zádička a taky si snaživě a urputně strká nožičku do pusinky.

Hlasitě se směje, víská, píská, miluje houpání, kočičárny, hlouposti a chování. Pokud neusne u kojení, chce se chovat a tulit. Dívá se u toho z okna, brblá si svoji modlitbičku, pak ji poklesne hlavička a usne... Poslední dva dny už v noci nekojím každou hodinu (hurááá!!!), ale klasicky co dvě, tři hodinky. Na náladě je to znát:)

Přes den spí Valeri pořád malinko - tak 3x - 20 až 30 minut. První spinkání je kolem 10 hod., pak kolem 15 hod. a někdy ještě večer kolem 18 hod. Zjistili jsme, že o něco lepší, než klasický hluboký kočárek z kterého nevidí ven je nacvakávací autosedačka (Concord Ion), tam už se malá slečinka tváří o něco spokojeněji. Vím, že na zádička to není to pravé, ale pořád lepší, než to naše věčné chování....

Nanuška občas vypomáhá se zabavením Valinky, tancuje a zpívá před miminkem, aby mělo program. Taky ochotně a ráda nosí hračenky, plenky a dudlíky, které má Val ovšem jen na hraní. Škoda, v případě nouze mohly dudlíky ledacos vyřešit. Problémové je stále cestování autem, to je s velkým pláčem, který se nedá ničím utišit. Zvláštní je, že Natali i u toho Valinčina hysterikého pláče usne... prostě si položí hlavičku a spinká. Někdy si ještě zacpe ouška, ale to já taky. Tedy, když neřídím. Ono se to fakt nedá poslouchat... Člověku to drásá nervy a nejen ty...

Nejspíš opravdu platí, že děti, které dosáhnou 5 měsíců nebo 5-ti kg přestanou mít potíže s bříškem. U Vali se 5 kg rovnalo pomalu 5-ti měsícům... Každopádně ať tak či onak, bříško už bolí jen velmi vyjímečně a každé druhé nebo třetí ráno se dočkáme krásné dětské stoličky, která nás po měsících trápení vždycky VELMI potěší:o)

Na fotce jsou holky s Lukáškem Valihráškem, který se narodil o měsíc dřív, než Valerinka.

Má 8kg a je to kluk jako buk!

Z téhle houpačky se Natálka už podruhé katapultovala šipkou do kamínků přímo na obličej. Pád vypadal strašně, následky nebyly, díky Bohu, téměř žádné. Měla podřenou pusinku a na ručce malé bebí, které nešlo skoro vidět,ale Natálka ho poctivě řešila skoro týden.

Od dědy a babičky dostala krásné kolo s pomocnými kolečky, na kterém se naučila hned druhý den jezdit tak, že za ní tatínek sprintoval a skoro ji nestačil. Taky byly drobné pády, dokonce i krvička trošku tekla, ale nadšení bylo a je veliké. Kolo dostala v pátek a v sobotu už na něm najela hned 4 km.

K dobru Natálce musíme přičíst i to, že se konečně naučila krásně SAMA SMRKAT, zapíjet vitamíny (to umí lépe, než někteří dospělí) a taky už jsme zažili pár nocí bez probuzení (ty jsou u nás téměř zázračné). Po obědě už spinká jen vyjímečně, zato večer jde spát už kolem 19 hod., což se nám zdá výrazně lepší, než když chodila spinkat po obídku a večer spouzela do půl desáté.... Plínky už tedy zůstávají jen na spinkání...