Na téhle fotce mi Valinka trošku připomíná bráchovu nejmladší holčičku. Laďa Látalů vždycky říká, že moje děti mi podobné nejsou...zato prý ve Třech Dvorech u bráchy mám rovnou dva malé klony - Haničku a Verunku.
Byl pátek, 14. května
Pršelo, bylo zataženo, po sluníčku ani památky,
ale město Olomouc přesto vítalo nové občánky.
Nahlas vykládala, cpala si do pusy pěstičku, smála se Natálčinému rozvernému poskakování a snad poprvé ani tolik nehulákala v autosedačce.
Vyvětrali jsme tedy sváteční šatičky a vyrazili na radnici!
Natálka se nechtěla fotit, tedy chtěla spíš fotit než být focena. S ní je to teď těžké. Nechápe, že nejprve se musí něco vyfotit, aby se pak bylo na co dívat. Sotva vytáhnu foťák nebo kameru, už volá: "Ukaž, maminko!" a pak se moc diví, že se v hledáčku nevidí:)
Vítalo se celkem 13 miminek a bylo víc, než zřejmé, že neobvyklá jména jsou teď trendy.
První totiž přivítali Kornélii.
Natálku nejvíc bavilo dětské pásmo recitací a zpěvů, zato tatínek Ráďa se celkově dost nudil a jako jediné zpestření vnímal novopečené maminky. Podle pozdějšího rozboru je víc, než jasné, že si je prohlížel docela detailně:)
Nanynka měla lakovky v přesném odstínu šatiček. Jsou její oblíbené a je na ně náležitě pyšná. Je schopna si je vytáhnout z botníku i tehdy, když jde třeba na písek. Říká mi vždycky: "Maminko, hodí se mi??:o) S grácií sobě vlastní prošla v těch lakýrkách tou největší kaluží, kterou našla a náležitě si tak zmáčela punčošky i šatičky. Co k tomu dodat? To je prostě naše slečinka! Jako z cukru vydrží vždycky přesně pět minut.
Žádné komentáře:
Okomentovat