Na myšlenku, že v říjnu půjde Natálka do školky, si teprve všichni zvykáme. Nečekali jsme, že by ji přijali, protože loni odmítli tisíc dětí, ale jsme za to MOC rádi. Doufáme, že se jí tam bude líbit, protože změnu, děti a kolektiv už potřebuje..Stejně mi ale přijde, že je to úplně nedávno, co jsme si ji dovezli z porodnice... a už je to velká slečna, jak sama ráda a často říká:o)
Nany vyžaduje zmrzlinu pokaždé, když jdeme do města.Opakuje to neúnavně pořád dokola a těžko se jí to vyvrací...
Na bugince je občas ještě chladno, ale už se to snad brzy zlepší! Uklepal se nám na ní jeden šroub a pan Bartošek nám musel bugi rychle opravit, protože bez ní se s Natálčinýma nožkama lenoškama nedopravíme nikam. Nanulka je teď moc vtipná s tím, jak za mnou chodí a říká: "Já jsem pan Batošek. Nepočebuješ něčo opavit?"
Tady jsme s holkama vyrazily na jarní procházku na hřiště. Vzaly jsme s sebou i s malý kočárek a panenku Martičku. Hlavička ji drží jen na jednom závitu, tak je věčně mimo panenčino tělíčko. Někdy, když vidím, jak Natálka muchluje Valinku, mám vážnou obavu, aby nedopadla stejně jako panenka... Cestou z hřiště už jsem nevezla jen velký kočárek s Valinku, ale taky malý kočárek s panenkou a Natálka měla výborný nápad, že bych ji u toho všeho mohla ještě chovat. Celkově se mi zdá, že někdy přeceňuje moje mateřské schopnosti:o)
V šusťákách mi to až tak nevadí, ale Natali obdobně s klidem a rozvahou zalehne i v sukýnce a bílých punčoškách. Princeznička malá, čistotná...:o) 
Houpačka je Natálčina láska od chvíle, kdy se poprvé sama posadila. Vydrží na ni nejdéle ze všech dětí a velmi nerada se o ni dělí....Na hřišti děti zdatně poučuje, aby nešouraly botičkama, aby se držely, aby se nebouchly:) Je to taková prdolka mrňavá.
Dnešní fotka s cvičení s tetou Vlastou ve Čtyřlístku... naše oblíbená pondělní klasika.
Žádné komentáře:
Okomentovat