Já bych Tě láskou sněd...

Natálka je taková malá opatrovnice naší Valinky. Nežárlí ani za mák. Možná proto, že je ještě taky malá. Leušku má moc ráda.Neustále ji hladí, muchlá, mačká, pozoruje, pusinkuje, dokonce už ji zkoušela posazovat:o) Docela špatně se ji vysvětluje, že Vája je ještě miminečko, a že k ní musí být něžná...Že má měkkou hlavičku...Že ještě neumí sedět.... Nanulka utěšitelka:o)

Nanynka se vždycky někam posadí, dojemně složí svoje malé ručky do mističky a žadoní, že chce Valinku chovat:o)

Plaváček si teď myje hlavičku bez křiku. Trošku se před tou sprchou schovává, ale pak statečně vyleze, rozloží ručičky a praví: "Já vůbec nekřičela, maminko, že?? Já z toho vůbec nedělám problém, no:o)"

A jde se do postýlek....

Nanulce často před spinkáním, když se mazlíme v postýlce říkám, že moje štěstíčko, sluníčko maličký, že ji mám nejradši na světě a potom, když se na ni někdy přes den zlobím, tak pofňukává, pusinkuje mě a říká: "Ty jsi moje češtíčko, mám Tebe nejradši na světě, můžu přitulit??" No, zlobit se na ni prostě někdy ani nedá... Rozhodně ne dlouho:o)