Šťastný konec Natálčina kojení.....

Je červenec a je tomu právě 22 měsíců, co se ta naše malá Lentilka vyloupla z bříška. Mlíčko měla ráda od samého začátku, už v porodnici mi ji sestřičky nosily z pod modrého světla, kde se na "solárku" zbavovala novorozenecké žloutenky se slovy, že mi nesou toho malého hladovce. Říká se, že jakmile děti okusí jinou stravu a sladké dobrůtky nebo třeba jen láhev s dudlíkem, přestanou mít o maminčino mlíčko zájem. U nás výjimky potvrzovaly všechna pravidla, Natálčino lehání si do horizontální polohy a slovní úpěnlivý doprovod: "Mlíčko, maminko", nenechal nikoho na pochybách:o) Mlíčko chtěla pokaždé, když se necítila dobře, když bylo v místnosti moc cizích lidí, když ji byla zima, měla hlad, žízeň, když chtěla spinkat nebo se prostě jen přitulit. Po takovém "přitulení se" měla Natali vždycky výrazně lepší náladu, vyřešily se tím všechny ťukance, modřinky, nenálady, nemoci, zvracení, průjmy.... prostě na kojení nedáme s Natálkou dopustit. Nedovedla jsem si představit, že bych se vzdala toho luxusního pocitu, možnosti přivinout ji k sobě a na chvilku si užít té zvláštní blízkosti. Pravdou zůstává, že naše Nanuška už váží 10 kg, měří přes 80cm, všechno opakuje, tančí, zpívá, přednáší, lumpačí, běhá, chodí na nočník, a že na kojení je to už příliš velké miminko...navíc, v bříšku už je další, a tak jsme našemu rozumnému děvčátku několikrát vysvětlili, že mlíčko už zůstane pro miminko a světe div se! Natálka to pochopila, akceptovala nebo ji prostě jen přišlo líto maminky, která má díky novému těhotenství přecitlivělé kdeco:o) A tak mi zbývá zhruba 24 týdnů, než se tahle zázračná doba blízkosti a souznění odstartuje s tím dalším mrňátkem, které se zatím spokojeně tulí v bříšku…